OdporúčameZaložiť web alebo e-shop
 

Dejiny starovekého Egypta

Mumie a posmrtný život
Posmrtný život...

Po smrti

Věčný život pro Egypťany začínal cestou do podsvětí. Zemřelý pak šel k "poslednímu soudu". Bůh Anup (šakalí hlava) poté vážil srdce nebožtíka. Na druhé straně váhy (naproti srdci) leželo peříčko maat, které představuje věčnou pravdu. Bůh Usir (Osiris) tomu jako bůh podsvětí přihlížel a konal zde roli soudce.
Bylo-li srdce moc lehké, nebo těžké, sežere ho nestvůra (z části hroch, lev a z části krokodýl). Tak odsoudí zemřelého k zatracení.
Jestliže je srdce stejně těžké jako peříčko stane se zemřelý duchem a může se jako duch vrátit do světa živých.

Po smrti

Takto si Egypťané představovali co bude po smrti.

                         

Pochovávanie tela

Obrazek

Všechny fáze pohřbů byly doprovázeny recitací pohřebních textů (zvláště z Knihy mrtvých) knězem předčitatelem (který také recitoval zaříkadla během balzamování a mumifikace těla). Podstatou těchto úkonů bylo uspěšné znovuzrození mrtvého a jeho pohodlná existence v posmrtném životě. Mezi závěrečné oběti přinesené duchu zemřelého patřil natron, kadidlo, barva na oči, len, potraviny a nápoje stejně tak jako přední noha a srdce býka.

Mumie byla uložena dovnitř rakve, často dokonce do více do sebe zapadajících rakví. Ty byly potom umístěny do pohřební komory společně s kanopami, zásobami potravy a s další pohřební výbavou.. Kolem rakve nebo sarkofágu byly rozmístěny magické cihly a po provedení těchto rozsáhlých a podrobných úkonů byla hrobka zapečetěna a tělo ponecháno svému klidu. Odpadní materiál z balzamovacího procesu nebyl považován za dost čistý na to, aby mohl být pohřben s tělem, ale stále hrál důležitou roli pro existenci mrtvého v posmrtném životě, proto byl pohřben nedaleko.

Po pohřbu se rodina a hosté posadili u přenosných stolů umístěných mimo hrobku, aby se zůčastnili hostiny se všemi druhy potravin, vína a datlového piva.

Kanopy

ObrazekKanopy byly nádoby sloužící k uskladnění vnitřních orgánů,které byly z těla vyndány z těla před mumifikací a odděleně balzamovány.

V době Staré říše,když byla mumifikace v počátcích,se tyto nádoby vyráběly z kamene a měly plochá víka.Ještě před počátkem prvního přechodného období byla každá že čtyř nádob přikryta víkem s lidskou hlavou.Od té doby se balíčky s vnitřnostmi umistovali v nádobách,někdy ozdobených maskami s lidskou tváří.Později,do konce XVIII.dinastie,měla víka na nádobách tvary hlavy,jednoho z menších pohřebních požstev,která jsou známá jako Čtyři Horovi synové.Jednalo se o Hapiho s hlavou paviána,Amseta s lidskou hlavou,Duamutefa se šakalí hlavou sokola.

Hapi s hlavou paviána, střežil plíce

Amset s lidskou hlavou, střežil játra

Duamutef s hlavou šakala , střežil žaludek a horní část střevního traktu

Kebehsenuf se sokolí hlavou , střežil dolní část střevního traku 

Balzamovanie

Tělo bez vnitřních orgánů bylo dočasně vyplněno a na 40 dní naloženo do natronu. Po této době tělo získalo mnohem tmavší barvu a bylo o 75% lehčí. Dočasná výplň byla odstraněna, mrtvola byla vypláchnuta, umyta a vysušena, aby se předešlo tvorbě plísní. Potom byla znovu vycpána lnem, lnem potaženým pryskyřicí. váčky s natronovými krystalky, pilinami a jinými materiály, aby tělo drželo tvar.

Z rituálních a funkčních důvodů bylo tělo znovu pomazáno, tentokrál jálovcovou silicí, včelím voskem, natronem, kořením, mlékem a vínem. Řez na břiše byl zašit a často pokryt zlatou fólií nebo voskem. Mrtvola byla ozdobena ochranným amuletem "Horovým okem". Nosní dírky, uši a ústa byly obvykle vyplněny lnem, voskem nebo někdy cibulovými slupkami či celými cibulemi. V závislosti na bohatství a extravaganci rodiny zemřelého mohl být na jazyk umístěn zlatý list. Celé tělo bylo potom potaženo pryskyřicí, aby bylo tvrdší a odolnější proti vodě.

Důraz se kladl nejen na praktická opatření, ale také na příjemný vzhled těla. Chodidla a dlaně mohly být obarveny henou, brada mohla být nalíčena a rty a obočí mohly být namalovány. Někdy bylo tělo oblečeno, dostalo sandály a paruku. Mužská těla se často natírala červeným orkem a ženská těla orkem žlutým, protože okry byly standartní pigmenty používané v umění k zabarvení kůže. Před začátkem bandážováním byla těla bohatších lidí pokryta šperky. 

Postup balzamovania

Tělo se položilo na dřevěný nebo jiný balzamovací stůl.

Balzamovači vyjmuli mozek železným háčkem,s jehož pomocí nosními dírkami mozek vytáhli

Na levém boku se tělo nařízlo a byla odstraněna játra,plíce,žaludek a střeva.V těle zůstalo jen srdce.

Vnitřnosti se naložily do natronu a poté do pryskyřice.Nakonec se uložily do nádob,kterým se říkalo kanopy.Ty se ukládaly do hrobky,do velké skříně.Ve středni říši měly víka kanop tvar lidské postavy.V nové říši dostaly podobu čtyř synů boha Hora

Břicho se vymylo palmovým vínem a naplnilo myrhou a dalším kořením.Tělo uložili do natronu,aby se vysušilo,to trvalo 40 dní.

Po 40 dnech se tělo omylo vodou z Nilu a potřelo olejem a vonnými látkami,aby kůže zůstala pružná.Nakonec balzamovači namalovali obličej a upravili vlasy.Oči někdy nahradii leštěnými kamínky,bílým porcelánem nebo malými cibulkami.

Tělo vycpali různými hadry a kamínky,aby mělo spravny tvar.Poté jej zašili.

Poté tělo obalili obvazy a plátnem,dohromady až několik set metrů dlouhým.To se napouštělo pryskyřicí,aby si udrželo žádoucítvar.Mezi vrstvy se vkládaly různé amulety,které měly mumii chránit a pomáhat zemřelému na cestě na onen svět.

Nyní mohl být mrtvý uložen do rakve,přesněji do první rakve,která měla tvar mumie.Potom následovaly tři ,někdy i čtyři další rakve a všechny byly uloženy do SARKOFAGU,který se nacházel v hrobce.Balzamovač oblečený jako bůh Anubis poté mumii požehnal.

Nejznámějšía nejkrásnější posmrtná maska patřila Tutanchamonovi.

Mumifikácia

Starověcí Egypťané mumifikovali mrtvá těla těch, kteří si mohli dovolit tak pracnou a nákladnou proceduru. Je důležité připomenout, že šlo o praktiku používanou pouze královskou rodinou a bohatší třídou egyptské společnosti. Slovo, které popisuje nabalzamované a zabalené tělo, zní samozřejmě 'mumie', ale ve skutečnosti je toto pojmenování nevhodné. Pochází totiž z arabského výrazu 'mummiya' znamenajícího asfalt nebo živici a ani jeden z těchto materiálů se při egyptské mumifikaci nepoužíval. Pouze těla mumifikovaná v pozdním období (přibližně 747- 332 př.n.l.) byla často špatně nabalzamovaná, proto černala a byla křehká. Zjistilo se, že taková těla dobře hoří a tak je Egypťané (samozřejmě už ti "moderní") používali do kamen atd. jako palivo. Približne v roku 450 p.n.l zaznamenal Herodotos pomerne nepresný popis procesu mumifikácie a z 1 st. n.l sa zachovaly 2 poškodené papyrusy popisujúce záverečné faze procesu.

V raně dynastickém období (přibližně 3100- 2686 př.n.l.) byla mrtvá těla pevně balena do lněných pruhů namočených v pryskyřici. Jak se ukázalo, nebyl to postup úspěšný, protože obvazy sice ztvrdly ve tvaru těla, ale tělo samotné podlehlo rozkladu. Proto byly během III. dynastie vyvinuty metody konzervování samotného těla. Starověcí Egypťané si uvědomili, že jestliže chtějí tělo zachovat, musí ho současně dehydratovat uvnitř i vně, a aby to udělali efektivně, museli odstranit vnitřní orgány. Až do této doby pohřbívali Egypťané své zemřelé ve skrčené zárodeční poloze. Časem však zjistili, že se snáze dostanou k vnitřním orgánům, když je tělo natažené, a proto začali mrtvé pohřbívat v této poloze. Nejstarší zachovaná mumie se datuje do doby V. dynastie (asi 2400 př.n.l.), ale víme, že Egypťané odstraňovali vnitřní orgány, balzamovali je a pohřbívali je odděleně přinejmenším od doby IV. dynastie. Vnitřní orgány královny Hetepheres, matky Chufua byly totiž nalezeny ve skříňce na kanopy.

Sarkofágy

Sarkofág je příbytek pro mrtvého ,nezbytný k věčnému životu.Tato hlavní součást pohřební výbavy se zhotovovala z kamene nebo ze dřeva a její krása se zvýrazňovala zlatem,stříbrem nebo drahými kameny.

Sarkofág chránil mrtvého před nepřízní počasí a pouštním pískem,aniž by ho vyřazovala ze světa živých .Namalovanými dveřmi mohl zesnulý podle chuti vycházet a díky nakresleným očím mohl pozorovat běh života venku.Vedžat,nakreslené magické oko poskytovalo mrtvému svou blahodárnou sílu,stejně jako pohřební texty,které se dovolávaly ochrany bohů.Vzhled rakví se lišil podle doby výroby,společenského postavení a bohatství zesnulého.

V období Nové říše sestávaly některé sarkofágy (např Tutanchamonův,Psametikův)z několika rakví vkládaných do sebe.Mumie ,zabalená do pásů obinadel,byla uložena do první rakve antropoidního tvaru.Tutanchamonova rakev byla z masivního zlata,vykládána

titen

drahými barevnými kameny.Tomuto jedinečnému dílu vážícímu více než metrák (110 kg) se vyrovná jen zlatá maska,která pokrývala hlavu mumie.Druhá rakev stejného tvaru byla obvykle ze dřeva zdobeného výrazně barevnými motivy,zlatou folií nebo polychromií.Obličej rámovaný těžkou parukou,nesl rysy zesnulého.Třetí rakev, občas kamenná (nebo z průsvitného alabastru-např rakev Setiho I.),ale nejčastěji dřevěná,měla obdélníkový nebo antropoidní tvar a byla zdobená rituálními texty,životopisem zesnulého či výjevy mytologie.Tyto do sebe vkládané rakve byly uloženy v kamenné sarkofágové vaně,která však byla výsadou těch největších panovníků.Na vnitřní straně víka podpírala Nut,bohyně Nebe,navěky nebeskou klenbu nad zesnulým.Na vnější straně víka mohl být zpodoben mrtvý ve své životní velikosti.

První sarkofágy zhotovené z pálené hlíny nebo jednoduchých dřevěných prken,nahradily do té doby používané rakve pletené z proutí.Po nich přišly veliké kamenné schrány s ostrými hranami a holými či leštěnými stěnami,zakryté plochým víkem.

Na sklonku Staré říše se začaly rozšiřovat dřevěné rakve.Měly jednoduchý tvar ,rohové pilíře a vícebarevné sloupky,bývali zdobené pohřebními texty a zobrazeními rodinných sarpředmětů.

V době Nové říše byly používány antropoidní dřevěné rakve,doplněné maskou s rysy zemřelého.Vnější i vnitřní část byla umělecky zpracována,bohatě zdobena zlatem ("tělem bohů"),stříbrem a drahými kameny.

V Pozdní době,zejména počínaje sajským obdobím,byly antropoidní sarkofágy tesány z tvrdého kamene-žuly,čediče nebo pískovce.Tvar víka byl přizpůsoben tvaru mumie.Byly buď střízlivě zdobeny vyrytými krátkými text,nebo pokryty motivy a nápisy.)

Rakve se postupně zjednodušily do tvaru dřevěných truhel s rohovými sloupky.Počínaje 22.dynastií bylo dřeva nahrazováno papyrovým kartónem potaženým sádrou nebo štukem.V době Ptolemaiovců se sarkofág skládal pouze z kartónových desek upevněných přímo na obinadla.Stále však obsahoval velký a široký květinový náhrdelník a "schránku na nohy",zdobené pohřebními motivy a znaky ,jež měly zesnulého ochraňovat.


vbg

Do kolika rakví se ukládali mrtví

 

Onen svět

  • Egypťané věřili, že po smrti budou žít v říši boha Osirise (Usíra). Také věřili, že člověk má několik duší. Nejdůležitějšími byly Ba a Ka.
  • Ka představovala životní sílu. Bývala často vyobrazena jako pár zdvižených rukou.
  • Ba se dokázala přemisťovat a brát na sebe nejrůznější podoby, ale většinou mívala podobu ptáka s lidskou hlavou.


  • Před cestou na onen svět proběhl obřad otevírání úst, aby zemřelý mohl mluvit a pohybovat se i v posmrtném životě.


    Obřad otevírání úst
    Obřad otevírání úst
  • Zemřelý pak musel projít nebezpečným místem zvaným duat. K zahnání různých nebezpečným netvorů sloužila kouzla, která byla sepsána v Knize mrtvých. Kniha mrtvých se přikládala k mumii nebo se vkládala do zvláštní schránky, byla zapsána na papyrovém svitku a obvykle bývala bohatě ilustrována.
    Kniha mrtvých

  • Po překonání všech nebezpečí došel zemřelý k branám jaru (onoho světa). Tam na ně čekala nejtěžší zkouška. Jejich srdce se položilo na misku vah, na druhé misce bylo pštrosí pero (symbol bohyně pravdy a spravedlnosti MAAT).

  • Obřadu se účastnili tři bohové - Anubis vážil srdce, Usírev rozhodoval a Thovt zapisoval rozsudek. Přisedalo dalších více než 40 různých bohů.



    Vážení srdce
    Vážení srdce
    Vážení srdce
    Jiné zobrazení vážení srdce
  • Pokud zemřelý za svého života hřešil, bylo jeho srdce zatíženo hříchy a vážilo tím pádem víc než pírko a bylo sežráno netvorem jménem Amemait (Ammitis, Ammut, Aman) což znamená Velká požíračka - měl hlavu krokodýla, tělo lva a končetiny hrocha - a zemřelý se dostal do jakéhosi pekla kde jedl výkaly a pil moč.

  • Poctivý člověk prošel branami jaru a čekal ho věčný život.

    AmemaitAmemait
    Netvor Amemait
 

Nejstarší stavby na Sakkarském pohřebišti

Obrazek

 

 

                    Mumie (nič pre slabšie povahy :D)

1- O Egyptě lze hovořit dlouho, protože je to země podivuhodnější, než kterákoliv jiná a má také veliké množství neobyčejných a krásných památek. Jeho rozsáhlou sbírkou je káhirské Egyptologické muzeum. Tam v sále č. 52 jako magičtí poslové tajemství vzdálené minulosti zírají na nás mumie králů starobylého Egypta. Vidět královské mumie je velice působivý zážitek. Vzbuzují naši představivost a vedou nás k přemýšlení o životě a smrti dávných faraónů a jejich lidu, tvůrců egyptské historie a konečně v nás vyvolávají obdiv. Vidouce je zabalené do prostých balzamačních látek a uložené do jednoduchých dřevěných rakví vzbuzují však i lítost. Toto byli kdysi velcí egyptští vládci, před nimiž se třásl tehdejší svět. Toto byli ale také zástupci bohů na zemi a především neomezení vládci nad osudy svých poddaných ve feudálním období Egypta. Některé mumie mají dobře zachované rysy tváře, v nichž se dá ještě poznat jejich individualita. Např. mumie Seti I. a Ramesse I. i mnohé jiné, prozrazují charakter žijících mužů s mnohem větším dojmem, než poměrně stylizované sochy. Staří Egypťané zřejmě dobře ovládali balzamování mrtvol. Za staletí byla balzamace provedena na ohromném množství lidí. Na světě téměř neexistuje muzeum, které by se nechlubilo exemplářem egyptské mumie. Má ji například i Buchlovský hrad. Co jsou to mumie a jaká byla technika mumifikace? Za jakým účelem se prováděla a kdo byli mumifikátoři? Existují mumie jenom v Egyptě?

Slovo mumie je perského původu a označoval se jím původně asfalt. Později se výraz mumie užíval pro všechno, co zaschlo v přirozeném stavu a konečně termín byl aplikován na konzervovaná těla, někdy také ponořovaná do asfaltu, jako jednoho z vnějších mumifikačních materiálů.

Staří Egypťané se věnovali mrtvým s větší péči než živým. Souviselo to s jejich světovým názorem. Věřili v posmrtný život a nesmrtelnost duše. Z toho důvodu smrt nepředstavovala pro Egypťany žádnou hrůzu. Věřili v "AMENTI" - jakousi zemi západu či příbytek blažených, do něhož vejde jen ten, jehož tělo se bude nacházet v přijatelném stavu. Z tohoto důvodu tedy mumifikace musela být podstatnou součástí náboženství Starého Egypta. Účelem bylo pochovat tělo neporušené, aby se tak stalo božským a mohlo se znovu objevit jako slunce a dosáhnout nesmrtelný život. Jelikož nemohlo nastat zmrtvýchvstání bez těla, nemohlo se pro osud krále nebo nějakou důležitou osobu přihodit nic horšího, než když se jejich mumie ztratila.

V předhistorické době hrála velkou úlohu mumifikátora sama příroda. Egypt patří k nejsušším zemím ve světě a tak v prvopočátcích uctívání kultu mrtvých postačilo zabalit mrtvého do zvířecí kůže a uložit do hrobu, vykopaného na okraji pouště. Vlhkost těla se postupně vypařovala v horkém písku a tělo vyschlo v mumii.

V průběhu prvních tří dynastií byly královské hroby vykopány hluboko v zemi, obložené cihlami a nad nimi byla provedena nadstavba. Tělo bylo jednoduše zabaleno do plátna a bez balzamování uloženo do dřevěné rakve nebo kamenného sarkofágu. Byla to opět pouze přírodní mumifikace a její výsledek byl velmi nedokonalý. Proto se přikročilo k balzamaci.

Naše první informace o procesu mumifikace jsou z počátku IV. dynastie. Zprávy o tom se nám zachovaly nepřímo přes Horodota, Diodora a Lukina. Je však možno generalizovat, že způsob přípravy mumií měl svůj vývoj a různil se podle postavení zemřelého a podle sumy peněz (zlata, látek, dobytka atd.), kterou jeho příbuzní byli ochotni za balzamování vysázet.

Balzamování bylo vysoce kvalifikovaným zaměstnáním, shrnujícím zkušenosti lékařů i kněží. Ale balzamátoři nebyli lékaři, byla to kasta, které se všichni štítili. Metoda balzamování byla velice důkladná a příklady její efektivnosti můžeme vidět právě na mumiích faraónů.

Po smrti byl mrtvý položen na mumifikační stůl a jeho tělo bylo omýváno vodou z Nilu. Potom byly z těla některé vnitřní orgány vyjmuty. Takřka u všech mumií byl vyjímán mozek, v Luxoru nosem, v Memphidě řezem v krajině týlní. Do lebeční dutiny pronikali měděnými háky nosními otvory, eventuálně vstřikovali dovnitř louh, který rozpustil mozkové tkáně, které se pak daly vyplavit. Ostatní vnitřní orgány byly z těla vyjímány dlouhým řezem pazourkovým nožem po levé straně těla. Pouze srdce bylo z počátku ponecháváno na místě, neboť bylo potřeba u Osirisova soudu pro vážení na vahách pravdy. Později se také vyjímalo a na jeho místo se dával amulet-srdeční skarab. Srdce se pak položilo vedle mumie. Ostatní vnitřní pomíjející orgány (plíce, játra, žaludek a střeva) byly umístěny do čtyř uren známých jako nebeské nádoby či canopické nádoby, kde byly chráněny přidáním sody a aromatických koření. V případě Tutanchamona bylo ještě provedeno obvázání mumifikovaných orgánů a jejich uložení do zlaté napodobeniny velké rakve před vložením do nebeských nádob. Tyto nádoby byly obyčejně z alabastru nebo trakotu a jejich zátky znázorňovaly božstva, předpokládaná na ochranu mrtvého. Canopické nádoby byly v případě Tutanchamona vloženy do alabastrové skříňky a tam střeženy 4 bohyněmi: Isis - střežila játra, Nephis - plíce, Nejth - žaludek a bohyně se škorpionem na hlavě, Selkis, střežila střeva.

2- Prázdná tělesná dutina mrtvého byla vymývána palmovým vínem a jinými aromaty. Potom bylo tělo na 72 dnů uloženo do louhu sodného, kde se konzervovalo. Po vyjmutí se dále potíralo cedrovým olejem a aromatickými pryskyřicemi. V balzamační době bylo tělo v moci Anubise, v některých případech i delší dobu. Tak např. mumie královny Meresankh III. ze IV. dynastie byla připravována po dobu 272 dní. Potom bylo tělo pokryto sodou přírodního složení, která napomáhala vysoušení a působila opět jako konzervační prostředek. V některých případech se oddělovalo maso od kostí a prostor mezi kůží a kostmi se vyplňoval koudelí. Dutina mozková byla také vyplňována pryskyřičnými látkami. Aby tělo nesplasklo, byly vnitřní dutiny břicha rovněž vyplněny koudelí namočené v pryskyřici, kalafuně nebo asfaltu. Posléze byla mrtvola zavinuta do lněných nebo bavlněných obinadel napuštěných pryskyřicí. Po dobu zavinování byly zpívány příslušné modlitby a na zavinovací látku byly vylévány různé masti: myrtový olej, cedrový olej, vosk, kaučuk atd. Mezi vrstvy obvazů byly vkládány určité předměty, každý určen pro nějaký účel. Byly na nich texty zpěvů a požehnání kněží. Kněz totiž po dobu 70 dní mumifikace odříkával modlitby a zaklínání, která zabezpečovala mrtvému bezpečnou cestu k Osirisovi, kde zemřelý znovu ožije a obdrží věčný život. Zabalení mumií bylo vpravdě umělecké.

Královská mumie byla takto úplně zabalena, amulety a ozdoby byly na místě. Mumie byla dále zahalena do rubáše a převázána příčnými a podélnými vázáními. Nejvyšší kněz dal konečné požehnání: "Žij znovu, žij věčně, nyní jsi mladý jednou provždy!" Poté se začal vlastní pohřební obřad.

Stěny hrobu byly vyzdobeny scénami ze života zesnulého. Věřilo se, že v těchto malbách jsou magické síly, které slouží mrtvému jako nová skutečnost, jako odraz jeho pozemské existence. Proto vesměs nacházíme v hrobech, které byly předpokládány jako nebeské sídlo, celou historii zesnulého zobrazenou na stěnách. "Sídla blažných", pohřebiště, byla budována na západě, tam kde "bůh Slunce sestupuje každý večer do svého hrobu." Protože Ka nepřestává existovat v balzamovaném těle, musely být do hrobu přinášeny oběti a zásoby potravy, aby mrtvý nepociťoval hlad ani žízeň. Toto je znázorněno symbolicky na reliéfech a malbách mastab a skalních hrobů, ale naturalie se přinášely kněžím skutečně.

Výše bylo popsáno nákladné mumifikování králů nové říše. Existovalo však několik jiných techlologických postupů, především levnějších, které se užívaly v dřívějších dobách nebo u osob méně vznešených. V jiných dobách se balzamační způsoby celkem nepatrně lišily, právě tak jako i bohové, chránící vnitřnosti, mohli být jiní. (např. Imseti s lidskou hlavou, bohové s opičí, jestřábí či vlčí hlavou, atp.).

Řecko-egyptské mumie z ptolemaiovské doby se liší od staroegyptských tím, že jsou pomalovány realistickými a mnohdy velice pestrými portréty zemřelých. Malovaly se voskovými nebo temperovými barvami na dřevěné desky, které se kladly zavinutým nebožtíkům před tvář. V XVIII. až XX. dynastii, kdy balzamování bylo velice dokonalé, se opatřovaly mumie také maskami a do rakve jim byla dána tzv "Kniha smrti", psaná na papyrusu. Byl to jakýsi průvodce, který měl sloužit zemřelému na jeho pouti k Osirisovu soudu.

Jako kuriozitu je možno ještě uvést, že některé mumifikační metody malých dětí byly velice zajímavé, vkládali je do hrnce s medem. Také ve Starém Babyloně bylo oblíbeným způsobem konzervace naložit mrtvolu do medu nebo do vosku. Alexandr Veliký, který zemřel právě v Babyloně, byl prý rovněž zalit do medu a teprve po svém převezení do Memphidy nabalzamován po egyptském způsobu.

Ve starém Egyptě byla balzamována různá zvířata, hlavně emblémy bohů, memphiští býci Apisi, krokodýli, kočky, opice, ibisové, atd. Velké Ibisarium, kde je uloženo statisíce mumií ibisů a sokolů, je v Sákkaře a dále V Tuna El Gebelu, kde jsou také ohromné podzemní skladiště tisíců mumifikovaných opic. Byla mumifikována i oblíbená domácí zvířata. V podzemních hrobkách Serapea v Sákkaře byly nalezeny obrovské sarkofágy pro mumie býků Apisů.

Na konci Nové říše se moc v Egyptě stále více zeslabovala a neměla dostatek autority, aby ochránila královské hroby před ničiteli. Střežení královských mumií bylo téměř nemožné. I dělníci, pracující v královských hrobkách, když neměli i po několik týdnů příděly potravin, byli nuceni vykrádat hrobky a hanobit mrtvé krále a šlechtice, bez ohledu na víru o posmrtném životě. I když vykrádače při dopadení čekal krutý trest, ve vykrádání hrobů se pokračovalo. Tak byli velcí faraóni XVII. až XX. dynastie okradeni obyvately thébské nekropole o svůj cenný majetek. Přímo její správce byl hlavní viník, odpovědný za vyloupení královských hrobek Amenophise III., Seti I., a Ramesse II. Vykrádání hrobů bylo všeobecné i za Achnatona. Zloději navštívili i hrob Tutanchamonův, ale naštěstí ho nezplundrovali. V době vlády Horemhaba byl vykraden hrob faraóna Thutmose IV., ale Horembab nařídil provést pohřeb znovu.

Aby se čelilo okrádání, bylo 9 královských mumií zazděno v boční místnosti hrobu Amenophise II., a mumie Ramesse II. byla přenesena do hrobu Seti I. Jelikož ani zde se nejevily v bezpečí, byly obě mumie přeneseny do hrobu Amenophise I.

V období XXI. dynastie za faraóna Hrihora bylo konečně rozhodnuto, aby královské mumie byly přeneseny do společné komory vytesané ve skalní stěně na jih od Dejr al-Bahrí. Zde konečně velcí faraóni Ahmose I., Thutmose III., Seti I., Rames II. a jiní našli odpočinek až do roku 1875 našeho letopočtu. Tohoto roku totiž objevili úkryt feláhové z obce Kurna a vykrádání mumií se začalo opakovat. Teprve v roce 1881 jeden z pachatelů, Abd El Rasa, přivedl k mumiím egyptologa Emila Brugshe. Bylo tam nalezeno téměř 40 mumií se zbytky záhrobní výbavy. V roce 1898 Loret otevřel hrob Amenophise II. s jeho mumií v originálním sarkofágu a v témže hrobě také mumii Thutmose IV., Amenophise III., Ramesse IV., V. a VI. a jiné - celkem 13 mumií.

Mumie objevené Brugschem byly přeneseny do Káhirského muzea v roce 1881, mumie objevené Loretem pak v roce 1901. Zde snad konečně našly klid a bezpečí před zloději. Jsou uloženy v sále mumií, který má číslo 52. Z předchozího textu je patrné, že tam není mumie Tutanchamona, jehož hrob objevil Carter v roce 1924. Mumie zlatého faraóna je v Údolí králů, v jeho hrobě v původním sarkofágu. Při otevření sarkofágu docházelo k rychlé zkáze mumie a proto bylo rozhodnuto ponechat ji na místě.

Z vědeckého hlediska jsou mumie faraónů svědectvím úsilí starých Egypťanů o zachování těla a přináší také světlo o vývoji a umění balzamování. Z tohoto hlediska mají také nevyčíslitelnou cenu. Ale jakoby ani tato skutečnost nestačila, nové rentgenické průzkumy některých mumií prokazují, že uvnitř mumií jsou skryty další nesmírně cenné poklady, jejichž přesnou cenu se nikdo neodvažuje vyčíslit.

Už v minulosti se vědělo, že některé mumie mají do očních důlků vsazeny drahokamy. Nyní se zjistilo, že některé mumie jsou vyplněny krásně vypracovanými šperky ze vzácných kovů a drahých kamenů. Prozatím se tyto skvosty našly v největším množství u faraónů Ameophise I., Seti I. a Thutmose III. Rovněž v tělesných pozůstatcích královny Nodjmet jsou šperky. Kromě nich se podobnými, i když menšími poklady, může pochubit dalších 25 mumií egyptských panovníků. Za jejich vyhaslými očními důlky jsou cenné drahokamy, nádherně broušené.

V tělesných dutinách se nacházejí amulety ve formě skarabů a různé jiné zlaté a drahokamové sochy a podobné předměty.

Je nutno podotknout, že mumie některých faraónů jsou poškozené zloději (mají např. ulomené prsty, zlomené ruce, atd.). Lékařské studium mumií prokázalo, že např. řada faraónů byla obřezána, že faraónové Amenophis III., otec Achnatona, Tutanchamona, trpěl bolestmi zubů, faraón Ramesse II. se za života čistě holil atd. Lékařsky bylo také pevně stanoveno v kolika letech zemřeli.

Umění mumifikace v Egyptě je starší než 5000 let. Z počátku bylo prováděno i Římany, kteří okupovali Egypt, ale brzo nato bylo jimi mumifikování v Egyptě zakázáno. Mumifikování ovládaly i jiné staré národy, jejichž mrtvoly zámožných byly takto zaopatřovány.

Mumie faraona Sethiho




Mumie

http://www.national-geographic.cz/images/obr/mumie_text.jpg

V Egyptě byla před dvěma roky objevena šest metrů hluboko v písku nedaleko pyramid v Sakkáře nová mumie. "Je to asi nejkrásnější mumie, která byla kdy v Egyptě nalezena," prohlásil Zahí Hawáss, ředitel egyptské Nejvyšší rady pro památky.

Jedná se o mumii mužského pohlaví starou 2 300 let. Byla nalezena v královském pohřebním komplexu. Podle zlaté masky a podle umístění v komplexu lze usuzovat, že to byl muž těšící se velké vážnosti.

Pigment barev, kterými je vyzdoben sarkofág, je dodnes sytě barevný. Dřevěný sarkofág je perfektně zachovalý a vědci tak budou moci odhalit zase více o celém procesu mumifikace. Mumie bude také podrobena vyšetření počítačovou tomografií.

Ramsess II.

http://www.si.umich.edu/CHICO/mummy/images/rameses2-l.gif

 

Amenhotep I. mumie


Mumie Amenhotepa I.

 

Mumie Tutanchamona


 

 Vytvorené službou WebLahko.sk  |  Nahlásiť protiprávny obsah!  |   Mapa stránok