Dejiny starovekého Egypta

Abú Simbel

Ze sedmi núbijských chrámů, které zbudoval Ramesse II, jsou nejpůsobivější chrámy v Abú Simbel tesané v rostlé skále. Slavný švýcarský badatel a orientalista Johann Ludwig Burckhardt, vydávající se za šejka Ibrahíma Ibn Aballáha, navštívil 22. března 1813 Abú Simbel v naději, že tu najde bájný chrám Ebsambal, který žádný Evropan nikdy neviděl a o jehož existenci se vědělo pouze z nálezu některých nápisů. Náhle Burckhardt zahlédl horní partie čtyř kolosálních soch, které vyčnívaly z písku: to byl začátek objevení výstavnějšího a bohatšího ze dvou skalních chrámů, které dal Ramesse II. postavit na západním břehu Nilu v dolní Núbii. Jeden z nich byl zasvěcen bohům Amonovi, Reovi, Ptahovi a samotnému Ramesseovi (Velký chrám) a druhý bohyni Hathor a manželce Nefertari (Malý chrám).

V říjnu r. 1815 navštívil Abú Simbel anglický cestovatel a sběratel starožitností Wiliam John Bankes, doprovázený Giovanni Finatim z Ferrary, jehož si najal jako sluhu. Tato dvojice se dostala do Malého chrámu. Všechno, co bylo možno vidět z Velkého chrámu, však byla jenom busta jedné ze čtyř obrovských soch, jež zdobily průčelí a znázorňovaly sedícího faraona. V březnu r. 1816 navštívil Abú Simbel piemontský konzul Drovetti, doprovázený svými zástupci Cailliaudem a Rifaudem, aniž by se jim však podařilo najmout dostatek dělníků pro odklizení písku. O uskutečnění tohoto projektu se rovněž zajímal Bankes. Jenom Giovannimu Batistovi Belzonimu, jehož doprovázeli angličtí námořní důstojníci Irby a Mangely, a Finati z Ferrary, se po měsíci namáhavé práce podařilo odstranit ohromnou masu písku, která blokovala vchod do chrámu a vstoupit do samotného chrámu dne 1. srpna 1817. Byl-li Belzoni snad zklamán, že nenalezl polady, které očekával (chrám byl prakticky prázdný), byl na druhé straně vzrušen krásou polychromovaných basreliéfů a impozantní velikostí pilířů hypostylové síně.

Zcela nahoře je na Velkém chrámu vlys s dvaadvaceti paviány. Se zdviženými pažemi vzývají vycházející slunce, které pravidelně dvakrát ročně - 20. února a 20. října - zasvítí až do nejsvětější svatyně, která je vytesána ve skále v hloubce 64 m, aby "se spojilo s kultovními sochami velkých bohů" a v jejich středu s králem samým. Na 30 m vysokém a 35 m širokém průčelí Velkého chrámu jsou vytesány slavné sochy sedícího faraona, dosahující výšky zhruba 20 metrů. U nohou kolosů zobrazuje soubor menších soch nejbližší panovníkovy příbuzné. Vnitřní prostory chrámu začínají sloupovou síní, v jejíž prostřední ose se po stranách nalézá osm královských soch vysokých deset metrů. Barevné reliéfy opět oslavují bojovou odvahu velkého válečníka Ramesseho. Vedle obvyklé scény porážky nepřátel, kteří jsou v souladu s orientací světovýh stran zobrazeni vpravo jako Asiaté a vlevo jako Núbici, je vidět i krále, jak útočí na syrskou pevnost, jak probodává kopím Libyjce, jak přivádí v triumfálním průvodu núbijské zajatce; jsou tu vyobrazeny i různé okamžiky mnohokrát oslavované bitvy proti Chetitům u Kadeše. V této bitvě se na území Sýrie při řece Orontu navzájem střetly dvě velké armády v celkovém počtu téměř 60 000 mužů, aby vybojovaly jednu z nejmohutnějších bitev v dějinách starověku. Postranní komory chrámu sloužily jako sklady, v nichž byly uloženy kultovní předměty a chrámové poklady. Malou síní se čtyřmi sloupy, kde jsou znázorněny obětní výjevy před božím člunem, se vchází do příčné síně a do nejsvětější svatyně s velkými skulpturami Ptaha z Memfidy (vlevo), Amon-Rea z Théb s vysokou korunou z peří a slunečního sokola Re-Harachteje z Héliopole. Třetí postavou zleva byl sám Ramesse II.

Malý chrám zasvětil Ramesse své nejmilejší choti Nefertari a bohyni Hathóře, s níž je královna všude ztotožňována - například v obrovských postavách průčelí, které vyobrazují krásnou Nefertari, orámovanou stojícími postavami jejího manžela, s rohatou korunou bohyně. Vnitřní prostor je rozdělěn šesti sloupy zdobenými hlavami bohyně Hathóry. Uprostřed jemných reliéfů, jejichž barvy se velmi dobře zachovaly, jsou vidět obětní výjevy, královská korunovace a triumf nad nepřáteli. Obzvláště půvabná scéna je korunovace královny Nefertari v příčném sále. Kultovní obraz v nejsvětější svatyni je sice poněkud zvětralý, ale přesto můžeme dobře rozpoznat výjev, který je na něm vyobrazen. Je to vysoký reliéf bohyně Hathóry-Nefertari v podobě krávy, pod jejíž ochranou stojí soška Ramesse II.

Mezi léty 1964 až 1968 byly oba chrámy pod patronací UNESCO rozebrány a přeneseny o 210 m dále od řeky a o 65 m výše. Bylo posouzeno několik projektů a ten, který byl nakonec vybrán, navrhoval rozřezat a rozebrat chrámové průčelí a stěny chrámových místností na obrovské kvádry, ty přemístit a chrámy znovu sestavit uvnitř betonových kupolovitých staveb v simulovaném prostředí. Kolem původního umístění musela být postavena ochranná hráz, neboť během rozebírání chrámů již vody Násirova jezera začaly stoupat. Celé obrovské "Lego" bylo úspěšně dokončeno a přemístěné chrámy byly slavnostně otevřeny 22. září 1968

 

Chrámy v Karnaku

Tento chrám byl budován po dobu 2 000 let. Jediné, co zbylo ze starobylého hlavního města Vesetu (Théb), když ho v roce 663 před naším letopočtem pobořili Asyřané pod vedením Aššurbámpala. V Horním Egyptě, na východním břehu Nilu naproti Údolí králů, leží chrámový komplex v Karnaku s branami, nádvořími a sály, s nesčetnými sloupy, skulpturami a obelisky je největším chrámovým kompletem starého Egypta. Největší chrám z komplexu byl zasvěcen bohu Amonovi. Trosky Karnaku pokrývají plochu asi 2 hektarů. Na počátku Nové říše Amonův malý chrám zvětšil faraon Thutmose I. a jeho následovníci ho čím dál víc rozšiřovali. Do různých částí chrámu se vstupovalo pylony. V Karnaku je takových pylonů deset. Komplex byl dostupný po dvou cestách, které lemovaly sfingy s beraními hlavami. Jedna vedla do chrámu od Nilu a druhá od Luxoru. Velký přední pylon hlavního chrámu dodnes stojí. Je vysoký 43,6 metru, široký 113 a zdi má silné 15 metrů. Za ním leží Velké nádvoří. Obklopuje je sloupová hala, která se otvírá dále směrem k menším chrámům. Druhý pylon vede do Velkého sloupového (hypostylového) sálu. Ten pokrývá plochu 5000 čtverečních metrů a dnes je otevřený směrem nahoru. Středa byla původně 24 metrů nad zemí a neslo ji 134 sloupů, které byly uspořádány do 16 řad a každý z nich měl obvod 10 metrů. Jejich hlavice byly ztvárněny do forem papyrusových květů a poupat. Třetí pylon vede k centrálnímu nádvoří za ním se projde třemi dalšími pylony k svatyni bárek. Sloužil jako přístav pro tři čluny, které byly zasvěceny Amorovi, jeho manželce Mut a jejich synovi Chonsovi. V jižní části komplexu leží chrám bohyně Mut. Lze do něj dojít čtyřmi dalšími pylony a dosud není úplně odkryt. Je ale téměř tak velký jako chrám jejího chotě. V komplexu stojí také Chonsův chrám a chrámy jiných bohů. Zahrady, které je kdysi obklopovaly, už dávno zmizely. Pěkný pohled je od Posvátného jezera, které se přímo přimyká k jižní straně komplexu. Na severu najdeme chrám boha války Monceva, jižně od Karnaku zbytky chrámu Mut, manželky Amona. Mezi oběma chrámy se rozkládá komplex krále bohů Amona-Rea, jeden z největších chrámů světa- V Karnaku je deset pylonů navzájem oddělených nádvořími a síněmi. Dva pylony tvoří cestu, již se ubírala procesí poutníků. Cestou lemovanou sfingami odtud dojdeme k chrámu v Luxoru. Mezi druhým a třetím pylonem je hypostylová (sloupová) síň postavená Ramessem I. Střecha ústřední lodi spočívá na 14 obřích 24 metrů vysokých sloupech. Na každé straně hlavní lodi je sedm vedlejších lodí s dalšími 126 sloupy. Jeho výstavba trvala přes 2000 let. První jeho stavby vznikly na počátku Střední říše, poslední za Ptolemaiovců, největší za Thutmose III. a Ramesse II. Tvořil komplex, který se skládal z chrámů boha Amona, jeho manželky Muty a jejich syna Monceva. V jeho ohrazeném areálu stály pak chrámy boha Chonseva, bohyně Opety, boha Ptaha a dvě kaple boha Usira. Jeho první pylon se podobá pevnostní zdi; je při šířce 113 metrů téměř 15 metrů silný. Vede k němu alej čtyřiceti sfing s beraními hlavami. za ním se rozprostírá dvůr s chrámy z dob Setchiho II. a Ramesse III., sloupovími sfingami a kolosální sochou Ramesse II. v podobě boha Usira. Za druhým pylonem se pak otevírá pohled, který nemá na světě obdoby - pohled na kanenný les sloupů, les 134 sloupů vysokých až 23 metrů, sloupů v podobě papyrusů o průměru 5 metrů s rozkvetlými hlavicemi. Celkem 10 pylonů je v tomto chrámu, před každým a za každým jsou svatyně s ozdobnými branami a sloupovími, aleje sfing a vyřízené řady soch, zřícené i nezřícené zdi s hieroglyfickými nápisy o celkovém počtu přes 250 000 znaků. Zdejší obelisk královny Hatšepsut je největší na světě. 3. října 1899 se zřítilo 11 ze 134 mohutných sloupů. Základ kolosu vysokého 21 metrů poklesl, sloup se naklonil a strhl s sebou ostatní jako řadu domečků z karet. Posledním faraonem, který do komplexu významně zasáhl, byl Nechtnebef. Tento faraon dal Karnaku podobu, jako má dnes.