2- Prázdná tělesná dutina mrtvého byla vymývána palmovým vínem a jinými aromaty. Potom bylo tělo na 72 dnů uloženo do louhu sodného, kde se konzervovalo. Po vyjmutí se dále potíralo cedrovým olejem a aromatickými pryskyřicemi. V balzamační době bylo tělo v moci Anubise, v některých případech i delší dobu. Tak např. mumie královny Meresankh III. ze IV. dynastie byla připravována po dobu 272 dní. Potom bylo tělo pokryto sodou přírodního složení, která napomáhala vysoušení a působila opět jako konzervační prostředek. V některých případech se oddělovalo maso od kostí a prostor mezi kůží a kostmi se vyplňoval koudelí. Dutina mozková byla také vyplňována pryskyřičnými látkami. Aby tělo nesplasklo, byly vnitřní dutiny břicha rovněž vyplněny koudelí namočené v pryskyřici, kalafuně nebo asfaltu. Posléze byla mrtvola zavinuta do lněných nebo bavlněných obinadel napuštěných pryskyřicí. Po dobu zavinování byly zpívány příslušné modlitby a na zavinovací látku byly vylévány různé masti: myrtový olej, cedrový olej, vosk, kaučuk atd. Mezi vrstvy obvazů byly vkládány určité předměty, každý určen pro nějaký účel. Byly na nich texty zpěvů a požehnání kněží. Kněz totiž po dobu 70 dní mumifikace odříkával modlitby a zaklínání, která zabezpečovala mrtvému bezpečnou cestu k Osirisovi, kde zemřelý znovu ožije a obdrží věčný život. Zabalení mumií bylo vpravdě umělecké.

Královská mumie byla takto úplně zabalena, amulety a ozdoby byly na místě. Mumie byla dále zahalena do rubáše a převázána příčnými a podélnými vázáními. Nejvyšší kněz dal konečné požehnání: "Žij znovu, žij věčně, nyní jsi mladý jednou provždy!" Poté se začal vlastní pohřební obřad.

Stěny hrobu byly vyzdobeny scénami ze života zesnulého. Věřilo se, že v těchto malbách jsou magické síly, které slouží mrtvému jako nová skutečnost, jako odraz jeho pozemské existence. Proto vesměs nacházíme v hrobech, které byly předpokládány jako nebeské sídlo, celou historii zesnulého zobrazenou na stěnách. "Sídla blažných", pohřebiště, byla budována na západě, tam kde "bůh Slunce sestupuje každý večer do svého hrobu." Protože Ka nepřestává existovat v balzamovaném těle, musely být do hrobu přinášeny oběti a zásoby potravy, aby mrtvý nepociťoval hlad ani žízeň. Toto je znázorněno symbolicky na reliéfech a malbách mastab a skalních hrobů, ale naturalie se přinášely kněžím skutečně.

Výše bylo popsáno nákladné mumifikování králů nové říše. Existovalo však několik jiných techlologických postupů, především levnějších, které se užívaly v dřívějších dobách nebo u osob méně vznešených. V jiných dobách se balzamační způsoby celkem nepatrně lišily, právě tak jako i bohové, chránící vnitřnosti, mohli být jiní. (např. Imseti s lidskou hlavou, bohové s opičí, jestřábí či vlčí hlavou, atp.).

Řecko-egyptské mumie z ptolemaiovské doby se liší od staroegyptských tím, že jsou pomalovány realistickými a mnohdy velice pestrými portréty zemřelých. Malovaly se voskovými nebo temperovými barvami na dřevěné desky, které se kladly zavinutým nebožtíkům před tvář. V XVIII. až XX. dynastii, kdy balzamování bylo velice dokonalé, se opatřovaly mumie také maskami a do rakve jim byla dána tzv "Kniha smrti", psaná na papyrusu. Byl to jakýsi průvodce, který měl sloužit zemřelému na jeho pouti k Osirisovu soudu.

Jako kuriozitu je možno ještě uvést, že některé mumifikační metody malých dětí byly velice zajímavé, vkládali je do hrnce s medem. Také ve Starém Babyloně bylo oblíbeným způsobem konzervace naložit mrtvolu do medu nebo do vosku. Alexandr Veliký, který zemřel právě v Babyloně, byl prý rovněž zalit do medu a teprve po svém převezení do Memphidy nabalzamován po egyptském způsobu.

Ve starém Egyptě byla balzamována různá zvířata, hlavně emblémy bohů, memphiští býci Apisi, krokodýli, kočky, opice, ibisové, atd. Velké Ibisarium, kde je uloženo statisíce mumií ibisů a sokolů, je v Sákkaře a dále V Tuna El Gebelu, kde jsou také ohromné podzemní skladiště tisíců mumifikovaných opic. Byla mumifikována i oblíbená domácí zvířata. V podzemních hrobkách Serapea v Sákkaře byly nalezeny obrovské sarkofágy pro mumie býků Apisů.

Na konci Nové říše se moc v Egyptě stále více zeslabovala a neměla dostatek autority, aby ochránila královské hroby před ničiteli. Střežení královských mumií bylo téměř nemožné. I dělníci, pracující v královských hrobkách, když neměli i po několik týdnů příděly potravin, byli nuceni vykrádat hrobky a hanobit mrtvé krále a šlechtice, bez ohledu na víru o posmrtném životě. I když vykrádače při dopadení čekal krutý trest, ve vykrádání hrobů se pokračovalo. Tak byli velcí faraóni XVII. až XX. dynastie okradeni obyvately thébské nekropole o svůj cenný majetek. Přímo její správce byl hlavní viník, odpovědný za vyloupení královských hrobek Amenophise III., Seti I., a Ramesse II. Vykrádání hrobů bylo všeobecné i za Achnatona. Zloději navštívili i hrob Tutanchamonův, ale naštěstí ho nezplundrovali. V době vlády Horemhaba byl vykraden hrob faraóna Thutmose IV., ale Horembab nařídil provést pohřeb znovu.

Aby se čelilo okrádání, bylo 9 královských mumií zazděno v boční místnosti hrobu Amenophise II., a mumie Ramesse II. byla přenesena do hrobu Seti I. Jelikož ani zde se nejevily v bezpečí, byly obě mumie přeneseny do hrobu Amenophise I.

V období XXI. dynastie za faraóna Hrihora bylo konečně rozhodnuto, aby královské mumie byly přeneseny do společné komory vytesané ve skalní stěně na jih od Dejr al-Bahrí. Zde konečně velcí faraóni Ahmose I., Thutmose III., Seti I., Rames II. a jiní našli odpočinek až do roku 1875 našeho letopočtu. Tohoto roku totiž objevili úkryt feláhové z obce Kurna a vykrádání mumií se začalo opakovat. Teprve v roce 1881 jeden z pachatelů, Abd El Rasa, přivedl k mumiím egyptologa Emila Brugshe. Bylo tam nalezeno téměř 40 mumií se zbytky záhrobní výbavy. V roce 1898 Loret otevřel hrob Amenophise II. s jeho mumií v originálním sarkofágu a v témže hrobě také mumii Thutmose IV., Amenophise III., Ramesse IV., V. a VI. a jiné - celkem 13 mumií.

Mumie objevené Brugschem byly přeneseny do Káhirského muzea v roce 1881, mumie objevené Loretem pak v roce 1901. Zde snad konečně našly klid a bezpečí před zloději. Jsou uloženy v sále mumií, který má číslo 52. Z předchozího textu je patrné, že tam není mumie Tutanchamona, jehož hrob objevil Carter v roce 1924. Mumie zlatého faraóna je v Údolí králů, v jeho hrobě v původním sarkofágu. Při otevření sarkofágu docházelo k rychlé zkáze mumie a proto bylo rozhodnuto ponechat ji na místě.

Z vědeckého hlediska jsou mumie faraónů svědectvím úsilí starých Egypťanů o zachování těla a přináší také světlo o vývoji a umění balzamování. Z tohoto hlediska mají také nevyčíslitelnou cenu. Ale jakoby ani tato skutečnost nestačila, nové rentgenické průzkumy některých mumií prokazují, že uvnitř mumií jsou skryty další nesmírně cenné poklady, jejichž přesnou cenu se nikdo neodvažuje vyčíslit.

Už v minulosti se vědělo, že některé mumie mají do očních důlků vsazeny drahokamy. Nyní se zjistilo, že některé mumie jsou vyplněny krásně vypracovanými šperky ze vzácných kovů a drahých kamenů. Prozatím se tyto skvosty našly v největším množství u faraónů Ameophise I., Seti I. a Thutmose III. Rovněž v tělesných pozůstatcích královny Nodjmet jsou šperky. Kromě nich se podobnými, i když menšími poklady, může pochubit dalších 25 mumií egyptských panovníků. Za jejich vyhaslými očními důlky jsou cenné drahokamy, nádherně broušené.

V tělesných dutinách se nacházejí amulety ve formě skarabů a různé jiné zlaté a drahokamové sochy a podobné předměty.

Je nutno podotknout, že mumie některých faraónů jsou poškozené zloději (mají např. ulomené prsty, zlomené ruce, atd.). Lékařské studium mumií prokázalo, že např. řada faraónů byla obřezána, že faraónové Amenophis III., otec Achnatona, Tutanchamona, trpěl bolestmi zubů, faraón Ramesse II. se za života čistě holil atd. Lékařsky bylo také pevně stanoveno v kolika letech zemřeli.

Umění mumifikace v Egyptě je starší než 5000 let. Z počátku bylo prováděno i Římany, kteří okupovali Egypt, ale brzo nato bylo jimi mumifikování v Egyptě zakázáno. Mumifikování ovládaly i jiné staré národy, jejichž mrtvoly zámožných byly takto zaopatřovány.

Mumie faraona Sethiho