Faraoni byli vládci Horního a Dolního Egypta, králové s neomezenou mocí. Faraon byl pozemským synem boha Re, nejvyššího ze všech bohů. Byl považován za žijícího Hora a uctíván jako bůh. Symbolem faraona byla dvojitá královská koruna, která symbolizovala Horní a Dolní Egypt. Bílá část znamenala Horní a červená Dolní Egypt. Po smrti faraona bylo jeho tělo balzamováno (mumifikace) a uloženo do sarkofágů. Mumifikace byl složitý proces, který připravil faraona na posmrtný život. Faraon byl uložen do hrobky s bohatou pohřební výbavou.
http://www.national-geographic.cz/images/ngcom/0605/tut/index.html
Vstúpte do hrobky krála Tutanchamona (odkaz vyššie)
Tutanchamon
Tutanchamon byl panovník nové říše z 18. dynastie. Žil asi v letech 1342-1323 př. Kr. a vládnul v letech 1333-1323 př. Kr. Nejspíše syn Amenhotepa IV. - Achnatona a jedné jeho vedlejší manželky. Původně se Tutanchamon jmenoval Tutanchaton.
Po Achnatonově smrti (donutili amonovi kněží ?) Tutanchatona nebo Smenchkarého (1335-1333 př. Kr.) aby přenesl hlavní město z Achetatonu zpět do Théb. Tutanchaton byl donucen přejmenovat se na Tutanchamona, oženil se svou nevlastní sestrou Anchesenamon a v devíti letech nastoupil na trůn pod vedením velkovezíra Ajeho...
Ve svých devatenácti letech mladičký panovník umírá… za jakých okolností?
Vražda, nehoda či zákeřná nemoc? To nám asi navždy zůstane tajemstvím.
Vražda? - A kdo by měl důvod ho zabít? Jeho žena Anchesenamon… ne, podle všeho to byl milující se pár a už i podle maleb je vidět, že se opravdu milovali. V jeho hrobce byly navíc nalezeny dva mumimifikované lidské zárodky, což znamená, že se pokoušeli mít děti.
A co velkovezír AJE? Když Tutanchamon dospěje, tak nebude potřebovat vedení, tedy s ním nebude moct manipulovat. Nastala šance ujmout se trůnu? Nastal čas hrozivého plánu zabít Tutanchamona oženit se s Anchesenamon a zmocnit se tak trůnu? To by vysvětlovalo velký strach u dvora po faraónově smrti i prosebné dopisy Anchesenamon, aby si pro ni přijel nějaký Chetitský princ a oženil se s ní. Toto napsala na hliněnou destičku:"Nikdy si nevyberu nějakého sluhu (Ajeho?) a neučiním ho svým mužem."-"Mám veliký strach."
Nehoda? To by vysvětlovalo špatný stav mumie a chybějící hrudník - usmýkání pod Kolami vozu při lovu?
Zákeřná nemoc? -Tutanchamon měl rozštěp patra a na většině maleb je zobrazen s hůlkou. Mohl trpět deformací páteře?- skoliózou, i v jeho hrobce bylo nalezeno 130 hůlek. Ovšem Tutanchamon je také vyobrazován jako zdatný faraón, který jede na svém voze, bojuje s tradičními nepřáteli Egypta a nebo je na lovu. Ale není to jen formalita, nebo jen takový zápis, že za jeho vlády byly boje a lovy? Také je možnost, že Faraón jednou spadl z vozu, utrpěl zranění a musel se opírat o hůlku. Co se ale opravdu tehdy, před více než třemi tisíci lety stalo, nám nejspíš zůstane navždy tajemstvím...
Nicméně v listopadu roku 1922 byla Howardem Carterem objevena Tutanchamonova hrobka. Po otevření spatřil obrovské bohatství, kterým byla hrobka zcela zaplněna. Potom, po odklizení vecí se konečně dostal k zlaté schráně s neporušenou pečetí...
Po odkrytí tohoto 1. svatostánku následoval dřevěný rám s přehozem, 2., 3., 4.svatostánek, sarkofág, dále 1.rakev (pozlacené dřevo), 2.rakev (pozlacené dřevo vykládané barevným sklem a polodrahokamy), 3.rakev (celá ze zlata) a mumie se zlatou maskou...
Kartuše s Tutanchamonovým jménem a alabastrové kanopy z Tutanchamonovy hrobky. V nádobách byly uloženy mumifikované vnitřnosti faraona a víka měla jeho podobu.
Meni
Meniho vláda spadá do archaické doby, do období kolem r. 3000 př. Kr. Údajně byl sjednotitelem horního a dolního Egypta, a založil tak první dynastii a také založil nové hlavní město Menofer (Memfis).
Jeho existence je však velmi nejasná - z archaické doby se totiž nenašel žádný dukaz o tom, že by Meni existoval. Je pouze jasné, že nějaký muž někdy kolem r. 3000 pr. Kr. Egypt skutečně sjednotil.
Informace o Menim mame až z mnohem pozdejši doby. Někteří Egyptologové se domnívají, že Meni je totožný s Narmerem či s Ahou. To by mohlo suhlasit, protože faraon neměl pouze jedno jméno, ale měl více jmen.
Známá je Narmerova paleta (stéla) na které je nejstarší vyobrazení faraona s korunami obou zemí. Jak je už z názvu patrno je na ní vyobrazen muž jménem Narmer. Je ovšem velmi pravděpodobné, že Meni a Narmer byla jedena osoba.
Muž, který sjednotil Egypt zemřel dosti neslavně, prý ho rozsápal hroch.
Thutmose III.
Thutmose III. (vládl 1479 - 1425 př. Kr.) byl synem faraona Thutmose II. Jeho vládu řadíme do období 18. dynastie. Když v roce 1479 př. Kr. Thutmose II. zemřel, měl na trůn nastoupit mladý ThutmoseIII., ale protože byl ještě dítě, vládla za něj (regentovala) jeho macecha, manželka zesnulého Thutmose II.- Hatšepsut. Když Thutmose III. dospěl, tak si prý regentka Hatšepsut "zařídila (s pomocí kněží)" aby mohla vládnout až do konce svého života. Tak vládli Egyptu dva tak rozdílní lidé. Královna Hatšepsut nevedla války - ani nechtěla, místo toho podnikala obchodní výpravy do cizých zemí např. na Krétu, ale i do záhadné země Punt (neví se kde se země Punt nacházela, jsou jen teorie). Dále se věnovala vnitrostátním problémům, stavbám chrámů a dalším... Po královnině smrti (1458 př. Kr.) se Thutmose III. stal jediným vládcem Egypta. Thutmose III. po královnině smrti nechal zničit její sochy i kartuše s jejím jménem- posmrtný trest.
Thutmose III. byl jistě jedním z největších vojevůdců historie starověkého Egypta, dohromady vyslal přes 17 válečných výprav. Jeho říše dosáhla největšího území v celé historii starověkého Egypta, ani Ramesse II. nedosáhnul většího území. Jeho vláda sahala na jihu až do Núbie ( k 6. přelivu), na západě k severním pobřežím Libye. A dokonce se na severu (k pramenům) a východě dostal až k Eufratu.
Za Thutmosovy vlády získal Egypt velký respekt a stal se nejmocnější říší své doby. Pro upevnění moci používal dary, ale i výhružky.
A právě on je podle jedné teorie oním "biblickým faraonem", který nechtěl propustit Hebrejce z Egypta (Bible: kniha Exodus). (V jiných teoriích např. Ramesse II., či Merenptah)
Amenhotep IV.- Achnaton
Amenhotep IV. - (Achnaton) byl synem Amenhotepa III. a jeho ženy Teje. (18.dynastie - nová říše), vládl asi v letech 1353-1335.
Po smrti svého staršího bratra bylo rozhodnuto, že po otcově smrti nastoupí na trůn.
Oženil s Nefertiti s kterou měl 6 dcer. Nefertiti patrně nebyla královského původu (dokládá to i fakt, že se nenechávala psát jako dcera krále). Pak Amenhotep udělal náboženskou reformu, zapudil tradiční bohy a uctíval Atona (Sluneční kotouč), což se nelíbilo Amonovým kněžím.
Ovšem Aton nebyl ani jediným bohem, dokládá to fakt, že Amenhotepovi poslední dvě dcery měli ve svém jméně obsaženo jméno boha REA. V 6. roce svého panování se přejmenoval na Achnatona (znamená "živoucí duch Atonův" nebo "prospěšný Atonovi") a prohlásil se za syna Atona. Založil město Achetaton (Achet-"zářící obzor"= zářící obzor boha Atona) a učinil ho hlavním městem. Vystvěl ho na půdě, která ještě nebyla zasvěcena žádnému bohu, takže měl Aton město jen pro sebe 
.
To vše udělal asi hlavně pro to, aby zamezil moc Amonových kněží a sjednotil Egypt z hlediska náboženství - neboť v té době k Egyptu patřily i jiné země kde se uctíval bůh slunce. Tak prohlásil za nejvyššího a jediného boha Atona (sluneční kotouč). (Ale nevylučuji možnost, že by to myslel vážně.)
Náboženská reforma se samozřejmě dotkla i umění, které s náboženstvím úzce souvisí. Nastalo uvolnění, obličeje se nemalovali už jen z "egyptského" profilu, ale i ze předu. Faraon přestal být tím přísným silným bohem, ale již byl otcem rodiny, který v manželství a láskou naplňuje Atonovu vůli, proto se objevuje například objímání. Král nemá ono svalnaté břicho, ale má na něm tukové záhyby a i ta jeho hlava není příliš hezká (viz. obr. dole), někteří badatelé tvrdí, že vypadá spíš jako hermafrodit a to vysvětlují Achnatonovou teorií, že dokonalý může být člověk jen jako "muž a žena".
V Achetatonu byly nalezeny dopisy od kenaánských králů, že je ohrožuje nějaký kmen Habiru (Hebrejci?). Tyto dopisy byly adresovány už Amenhotepovi III.
Achnaton měl s jeho vedlejší ženou Kijou syna Tutanchatona, který byl po jeho smrti donucen přejmenovat se na Tutanchamona. Achnaton zemřel neobjasněně (ani se nenašla jeho hrobka, mumie) a v mladém věku.
Jeho nástupce Smenchkaré byl nejspíš po smrti Nefertiti jeho spoluvládcem. Asi za Tutanchamonovy vlády byly kartuše s jeho jménem Amonovými kněžími smazány (což se považovalo za největší posmrtný trest). A vše se vrátilo do starých kolejí, Achetaton byl zničen, umění začlo být zase strohé a na velkého reformormátora se zapomělo.
|
|
|
| Achnaton |
Kartuše s Achnatonovým jménem |
.
 Rachef
Rachef
|
 Kaemheset
Kaemheset
|
 Senwosret III.
Senwosret III.
|
 Hatšepsut
Hatsepsut
|
 Thutmose III.
Thutmose III.
|
 Teje
Teje
|
 Tutanchamon
Tutanchamon
|
 Princezna z El Amarny
Princess of El Amarna
|
 Šepenupet
Sepenupet
|
 Amanišachete
Amanisachete
|
 Merimes
Merimes
|
 Thutmose III.
Thutmose III.
|
Neolit
Tato doba byla mezi 5000 - 4000 p. n. l.
Kolem roku 4000 se rozvíjí používání kovů, hlavně mědi. Rozvoj řemesla a obchodu i zahraničního a podivuhodně vysoká úroveň kovotepeckého, kamenického a reliefového umění.
Preddynastická doba
Tato doba byla mezi 4000 - 3050/2960 p. n. l.
V této době měl patrně každý kmen a každé větší sídliště svého vlastního boha. Místní božstvo bylo nejvyšší autoritou, všemi uznávaným "pánem." Během doby se počet místních bohů zmenšil, někteří byli úplně zapomenuti, jiná splynula s bohy kmenů politicky i ekonomicky významnějších. Tito bohové měli často podobu zvířat, jejichž život a zejména rozmnožování pro ně bylo nevysvětlitelným tajemstvím. Uctívali však také některé stromy a rostliny i různé předměty. Je pravděpodobné, že později neplatilo uctívání přímo předmětu, nýbrž božstvu, jehož byl symbolem. Po spojení obou egyptských království se začalo postavení jednotlivých bohů měnit. Důvody byly politické. Významu nabývala božstva hlavních měst říše, jak se střídala v tom kterém období. V době Staré říše to byl nejdřív Ptah v Mennoferu a později, za králů V. dynastie, Re-Atum v Onu. Nejvyšším knězem v Egyptě byl faraon.
Vládci v této době - Škorpion
Škorpion - Poslední kierakonpolský vládce Štír rozšířil svou moc až k dnešní Káhiře a jeho nástupci Narmer a Aha ovládli již Deltu. Na palici tohoto vládce se dochovalo první písmo.
Archaická doba
Tato doba byla mezi 3050/2960 - 2695/2640 př. n. l.
1. dynastie 3050/2960 - 2860/2780
Sídelní město - Cinev (This), zakládá se Mennofer (Memfis)
Vládci v této době - Narmer, Aha, Džer, Vedžo, Vedimev, Andžjeb, Semsu, Kaa
2. dynastie 2860/2780 - 2695/2640
Panovníci této dynastie podnikali válečné tažení za zlatem a otroky. Podnikaly se obchodní plavby. Panovníci si nechávali vystavět hrobky, díky tomu byla vysoká úroveň zpracování kamene a keramického umění. Sídelní město - Cinev (This)
Vládci v této době - Hetepsechemvej, Nebre, Ninecer, Veneg, Send, Perjebsen, Peribsen, Chasechem, Chasechemvej
Stará říše
Tato doba byla mezi 2695/2640 - 2290/2255 (2270) př. n. l.
3. dynastie 2695/2640 - 2630/2575
Panovníci této dynastie podnikali válečné výboje do Núbie a na Sínaj. Egypt se stal velmocí. Stavby - Hunejova pyramida u Medimu a Džoserova stupňovitá pyramida u Sakkáry. První literární památky tzv. "Naučení". Z této doby pocházejí tři malé stupňovité pyramidy v Horním Egyptě, jedna u Fajjúmu a dvě nedokončené u Zavijet el-Arjánu. Sídelní město - Mennofer (Memfis).
Vládci v této době - Sanachte, Džoser, Sechemchet, Nebkare, Nebka ?, Chaba, Neferkare,Chunej
4. dynastie 2630/2575 - 2505/2460
Za této dynastie se upevnila ústřední moc, podnikali se válečné výboje. Sochařství a reliéfní umění bylo na vysoké úrovni. Sídelní město - Mennofer (Memfis).
Vládci v této době - Huni, Snofru, Chufu cheops, Radžedef, Rachef (Chefrén), Hardžedef ?, Rabouf (Rabef), Menkaure ( Myceruinus), Šepseskaf
5. dynastie 2505/2460 - 2345/2310
Pokračovali v tradičních válečných výpravách do Libye, Núbie a na Sinaj. Také podnikali mírové obchodní plavby po moři do Asie, zejména do LIbanonu. Postupně zreorganizovali vnitřní správu země; zesílili úřednický aparát a v čelo státní správy postavili odbornoíky z nekrálovské krve. Panovníci opět zesílili vnitřní Egypt, opět se podnikali zahraniční výboje. Stavby - Veserkafova pyramida u Sakkáry; Sahureova, Neferirkareova, Nevoserreova a Nedokončená Neferefreova pyramida v Abúsíru; Džedkareova a Venisova pyramida u Sakkáry. Ve venisově pyramidě jsou první texty. Dochovalo se množství písemných a literárních památek. Opět vysoká úroveň sochařství a reliéfního umění. Sídelní město - Mennofer (Memfis).
Vládci v této době - Veserkaf, Sahure, Neferirkare, Šepseskare, Neferefre, Nevoserre, Isesi, Raneferef, Kakaî, Neuserre (Niuserre), Menkauhor, Džedkare, Venis
6. dynastie 2345/2310 - 2290/2255 (2270)
Války a nákladné stavby vyčerpávají Egypt. Začínají vnitřní nepokoje, což vede ke konci Staré říše. Náboženské a naučné literární památky. Sídelní město - Mennofer (Memfis).
Vládci v této době- -Teti, Veserkare, Merire Pepi I., Merenre I., Neferkare Pepi II., Merenre II., Nitokretoj (Neitokreit)
Džoser - Jeho "Horovo jméno" znělo Necerirchet, řecky Tosorthros. Pokračoval ve válečných výpravách na Sinaj a do Núbie a připojil část těchto zemí k Egyptu. Tento panovník si nechal postavit první pyramidu, stupňovitou, kterou postavil Imhotep. Přestěhoval hlavní město do Mennoferu. Džoser byl Chesecherejův nevlastní syn. Kromě pyramidy u Sakkáry si dal postavit symbolickou hrobku v Bét Chaláfu ( Abydos ) v Horním Egyptě, na jižním výběžku ebózevského pohřebiště. Byla to cihlová mastaba velkých rozměrů. Na výšku měřila deset metrů, na délku sto metrů a měla osmnáct místností. Džoser dobyl část Sinajského poloostrova, kde těžila měď a tyrkys. Nechal vybudoval mnoho obranných zdí.
Snofru-Tento panovník se oženil s Hetepheres, se kterou měl syna Chufu. Jeho vedlejší manželkou byla jeho Nofret, celkem měl pět synů. Za jeho vlády byly poprvé tesány bysty. Byl to velice ambiciozní panovník, který jako první panovník se pokoušel o zahraniční obchod. Snofru podnikal válečné výpravy na Sinaj, do Núbie a dostal se až do dnešního Libanonu. Nechal postavit "Hradbu Jižní a Severní země". Za jeho vlády se z Egypta stala známá a významná země tehdejšího světa. Na stavební sloh, ke kterému dal pokyn, měla veliký vliv Džoserova stupňovitá pyramida v Sakkáře, která Snofrua už od dětství fascinovalla. Byl prvním majitelem skutečné pyramidy, která je známá jako Červená pyramida. Za jeho života byla vykradena hrobka jeho mrtvé ženy, to ho donutilo přemýšlet o tom, jak uchovat svůj hrob navěky. Tomuto faraonovi jsou také připisovány mastaby v Sakkáře a Abydosu. během Snofruovo vlády se začíná uctívat sluneční bůh Re. Jeho syn Rahotep, který se stal vysokým královským úředníkem se oženil s Nofret.
Cheops-Tento panovník je synem Snofrua a Herepheres. Chufu je zkrácení jména Chnemchefvej. Měl tři syny, jejich jména jsou Rachef, Radžedef a Hardžedef. Pokračoval v otcovo zahraničním obchodě a v jeho pokusu o dokonalou pyramidu. Nechal si ji postavit v Gíze, která se stavěla asi 30 let. Byla to dlouhou dobu největší kamenná stavba na světě. Tento faraon sídlil v Mennoferu. Jeho syn Rachef a vnuk Menkaure si tam též nechali postavit pyramidy v Gíze. Je znám pod řeckým jménem Cheops.
Napoleon o něm řekl:"Byl to krutý despota. Všechny kvádry postavené na této pyramidě by stačily na metrovou zeď kolem celé Francie."
První přechodné období (mezidobí)
Tato doba byla mezi 2290/2255 (2270) - 2135 př. n. l.
7. až 10.dynastie
Egypt rozdělen na státy. Stavby - malá pyramida faraona Aby u Sakkáry, hrobky Enjotefů v Dra Abú´n-Nage. Sídelní města - Mennofer (Memfis), Nennisovet (Hérakleopolis). Ve Vesetu (Thébách) vládla dynastie Enjotefů. Hospodářský a politický úpadek.
7. dynastie 2270/2255 - ?
Vládci v této době -
8. dynastie ? - ?
Vládci v této době --Merenre III., Ibi
9. dynastie ? - ?
Vládci v severním Egyptě.
Vládci v této době - Achtoj .1
10. dynastie ? - 2135
Vládci v této době - Antef I., Antef II., Antef III.
Střední říše
Tato doba byla mezi 1991 - 1795 př. n. l.
Poprvé se tu objevily matematické papyry (desetinná soustava, zlomky, výpočty plochy a objemu, řešení rovnic a výpočet poloměru kruhu). Dále jsou to lékařské papyry, zeměpisné papyry s mapami krajů, plány a pevností atd. Zcela zvláštní kategorií literárních památek tvoří Seznamy slov, před obraty naučných slovníků. Psali se tradiční "naučení" a životopisy, tak i nové literární druhy, mezi které patří pohádky, bajky, mytologické příběhy, cestopisné povídky a také různá "poselství pravdy" a "proroctví".
11. dynastie 2134 - 1991
Sjednocení Egypta. Na sklonku dynastie výboje do Núbie. Výstavba Vesetu (Théb). Chrámy - Mentuhotepa I. v Dél el-Bahrí. Udržela se a upevnila jednota země, zabezpečila e obnova a rozšíření zavodňovacích zařízení, zavedla se těžba v břidlicových lomech ve Vádí Hammámátu u Rudého moře a obnovily se egyptská panství nad Sinajia Núbií. V této době došlo k objevení bronzu.Nový rozkvět sochařství a literárních památek. Sídelní město - Veset (Théby).
Vládci v této době - Nebhepetre Mentuhotep I., Mentuhotep II., Mentuhotep III.
12. dynastie 1991 - 1795
Hospodářský a politický vzestup Egypta. Zeslabení ústřední moci za posledních dvou panovníků. Pronikání kočovních kmenů z Východu. Výstavba Ictoveje u Lištu. Pyramidy - v Lištu, Dášúru, Illáhúnu, Hauváry a Mazgány. Ve 12. dynastii je doloženo, že egypťané znali Pí, které v té době udávalo číslo 3,16. Opětovný rozvoj umělecké a odborné literatury. Sídelní město - Ictovej (Akanthos).
Vládci v této době - Amenemhet I., Senvosret I., Amenemhet II., Senvosret II.,Senvosret III., Amenemhet III., Amenemhet IV., Sebeknefrure (Sebeknofru), Sobekneferu
Druhé přechodné období (mezidobí)
V této době byl Egypt pod nadvládou Hyksósů. Ti založili v nilské Deltě své hlavní město Avaris. V tomto období Egypťané poznali koně a válečné vozy. Hyksósové se přizpůsobili zdejší kultuře a přijali také tzv. Reovu titulaturu. Na jihu stále vládla sedmnáctá dynastie, která se pokoušela osvobodit svoji zemi Kemet, ale to se podařilo až Ahmosemu I.
Tato doba byla mezi 1795 - 1560/1551 př. n. l.
13. - 14. dynastie 1795 - 1660/1651
Vpád Hyksósů, ústřední správa rozložena. Hyksósové do Egypta přivezli vozy tažené koňmi. Měli také zvláštní zbraně, kterými se lépe zabíjelo. Stavby - Chendžerova pyramida u Sakkáry (poslední v Egyptě).
Vládci v této době - Cherdžer
13. dynastie 1795 - 1700
Začínají boje, ale Egyptská říše je ještě celá.
Vládci v této době - Aujebre Hor
14. dynastie 1700 - 1660/1651
Egyptská říše je rozdělena na Horní a Dolní Egypt.
Vládci v této době -
15. až 17. dynastie
Obyvatelstvo je vykořisťováno a vypalují se vesnice a města. Sídelní město - Dolní Egypt Hatvoret (Auarid), Horní Egypt Veset (Théby).
15. dynastie 1660/1651 - ?
Vládci v Dolní Egyptě.
Vládci v této době - Apopi I., Apopi II.
16. dynastie ? - ?
Vládci v Dolním Egyptě.
Vládci v této době -
17. dynastie ? - 1560/1551
Vládci v Horním Egyptě.
Vládci v této době --Sobekemsaf II., Senachtenre Tao I., Sekenenre Tao II., Kamose
Nová říše
Tato doba byla mezi 1560/1551 - 1069 př. n. l.
Byla to doba největšího mocenského, hospodářského a kulturního rozmachu starého Egypta. Výrobní síly země nevídaně vzrostly; dobyvatelské války zajistily přísun otroků, nová zavodňovací zařízení zvětšila plochy polí a sadů, zdokonalen byl pluh. Z Malé Asie pronikla do Egypta výroba železa a tvrdých slitin bronzu. Stavby panovníků se svou nákladností vyrovnaly největším pyramidám a jako výtvory umění je převýšily. Sochařství, malířsví a písemnictví dosáhlo nového vrcholu. V Nové říši vedli králové urputný boj s kněžími. Panovníci si nestavěli pyramidy. Dávali se pohřbívat v podzemních hrobkách ve známém Údolí králů v západním Vesetu, kde jim pyramidu připomínal jen skalnatý vrchol pohoří el-Kurna.
18. dynastie 1560/1551 - 1295
Za této dynastie se opět obnovil Egypt. Zároveň získává rozsáhlá území. Za Thutmose III. dosahuje Egypt největší rozlohy ve starověku. Výstavba Vesetu (Théb). Stavby - Amonův chrám v Karnaku a v Luxoru, palác v Malgattě. Thutmose I. zakládá Údolí králů. rozvoj architektury, všech druhů výtvarného umění a literatury. Sídelní město - Veset (Théby).
Vládci v této době - Ahmose I., Amenhotep I., Thutmose I., Thutmose II., Hatšepsut, Thutmose III., Amenhotep II., Thutmose 4, Amenhotep III., Amenhotep IV. (Achnaton), Smenchkare, Tutanchamon, Aje, Haremheb
Ahmose I. (asi 1550 - 1525)
Pocházel z Vesetu (řec. Théb). Asi kolem roku 1530 dokončil vyhnání Hyksósů z Egypta, ve kterém byl úspěšný již jeho bratr Kamose (17. dynastie) a tak jako 3. vládce v egyptské historii sjednotil Horní a Dolní Egypt (po Menim a Mentuhotepovi).
Samotný Ahmose v podstatě byl členem rodiny 17. dynastie, ovšem historik Manetho jej jako tak významnou osobnost zařadil jako prvního člena a zakladatele 18. dynastie. Je také považován za zakladatele Nové říše.
Hlavním městem spojeného Egypta ponechal hlavní město Horního Egypta Veset.
Hlavním vesetským bohem byl Amon, jehož moc (vliv jeho kněží) začala rapidně růst, díky jeho pomoci přeci Ahmose vyhnal Hyksósy...
Amenhotep I. (asi 1525 - 1504)
Stejně jako předchozí vesetští vládci si nenechal postavit pyramidu, ale hrobku. Nechal si ji vytesat v údolí přes Nil na západ od Vesetu. V této tradici pohřbívaní v tomto údolí setrvali i další králové, dnes toto údolí nazýváme Údolím králů.
Thutmose I. (asi 1504 - 1492)
Thutmose byl velmi energickým panovníkem. Byl to skvělý voják. Organizoval vojenské výpravy do Palestiny a snažil se ji ovládnout.
Thutmose II. (asi 1492 - 1479)
Thutmose II. byl zetěm Thutmose I. a patrně jeho synovcem. Jeho hlavní královskou manželkou tedy byla Hatšepsut (též Hatšepsovet), dcera zesnulého Thutmose I. Byl slabým panovníkem. V době smrti po sobě zanechal nezletilého syna, kterého měl se svojí vedlejší manželkou.
Hatšepsut (asi 1479 - 1458)
Původně měla být vlastně regentkou, avšak patrně za pomoci Amonova velekněze zůstala i po dospění svého "svěřence", nevlastního syna Thutmose III., v čele státu a to tak, že Thutmose byl jejím pouhým formálním spoluvládcem. Na stěně jejího zádušního chrámu v Dér el - Bahrí je zpodobněno, jak její matku navštívil samotný bůh Amon v podobě jejího otce Thutmose I., z tohoto svazku vzešla samotná Hatšepsut, dcera Amonova, která byla tedy již od svého početí předurčena k vládě.
Za její vlády byla veliká stavební činnost, snažila se zvelebovat zemi a rozvíjela obchodní styky (obchodní výpravy).
V prvních dvaceti letech od oficiálního nástupu na trůn zůstal ve stínu své macechy. Během této doby se uplatňoval v armádě, kde hledal a nacházel oporu. Po Hatšepsutině smrti se sám pevně chopil vlády. Soutředil se, stejně jako jeho děd, na rozdíl od své macechy ne na výpravy obchodní, ale vojenské. Uskutečnil celkem 16 válečných tažení. Výsledkem těchto tažení bylo podmanění Núbie až po 4. přeliv a posunutí severních hranic až k Eufratu, který se svou armádou překročil. Vytvořil tak říši takových rozměrů, jakých se nepodařilo žádnému jeho předchůdci ani následníku dosáhnout, ba ani si udržet. Na své výpravy nebral poze vojáky, ale i vědce, kteří například zaznamenávali na výpravách objevené rostliny, které byly nakonec vyobrazeny na stěně karnackého chrámu.
V druhé polivině svého panování přestal podnikat výbojná tažení a zaměřil se na zušlechťování a ztmelování země a zaznamenávání svých úspěchů z mládí. Zvelebil chrám v Karnaku, který značně rozšířil. Ke konci své vlády nechal svého syna Amenhotepa korunovat králem a stali se tak spoluvládci. Zemřel asi ve věku šedesáti let.
Amenhotep II. (asi 1427 - 1401)
Po smrti svého silného otce bez jakýchkoli nástupnických konfliktů vzal moc zcela do svých rukou. Malá palestinská království doufala v Amenhotepovu slabost, proto se rozhodla odtrhnout se od Egypta. Ovšem Amenhotep žádným slabochem nebyl. Od malička se věnoval boji, jízdě na válečném voze, veslaření, lukostřelbě i atletice. Zasáhl rychle a krutě, bezmeškání zformoval vojenskou výpravu, jedno město dobyl, druhé začalo ze strachu vzývat Amenhotepovo jméno a třetí se rovněž vzdalo. Do Egypta přivezl mnoho zajatců a velkou kořist. Upevnil tím postavení egyptského panovníka v Asii.
Thutmose IV. (1401 - 1391)
Již jako otcův spoluvládce mohl nahlédnou do umění kralování. Nechal opravit Velkou Sfingu v Gíze, pocházející z dob Staré říše, té prý vděčil za usednutí na trůn (jeho starší bratr zemřel). V Asii se říše Mitanni cítila stále ve větším a větším nebezpečím, neboť se v jejím sousedství formovala říše Chetitů. Král se nechtěl zaplést do konfliktu, proto se snažil udržet mír. Rozhodl se, že podpoří sobě známější říši Mitannců. Na důkaz míru a spojenectví chtěl pojmout dceru mitannského krále za manželku, ten však odmítal k sňatku přistoupit. Egyptská diplomacie však byla silnější a asi po šesti jednáních se slavila svatba, Taduchepa se stala první cizinkou, která se stala "velkou královskou manželkou". Thutmose zemřel asi ve věku čtyřiceti let.
Amenhotep III. (1391 - 1353)
Nezdědil válečnickou povahu svých předchůdců, ale pokračoval nadále v mírové politice svého otce. Amenhotep do politiky zatahoval i svou milovanou velkou královskou manželku Teje, ta snad byla nekrálovského původu! Tento pár se velice přátelil s mitannským královským párem, jejichž četná korespondence se dosud zachovala.
Moc Chetitů rapidně rostla, amenhotep nechtěl válku, ale věděl, že by se s Chetity dobře nedohodl. Spojenectví s Mitannci jednoduše utvrdil sňatkem s princeznou. Chtěl vytvořit koalici i s Babylonií, kde uzavření sňatku nebylo tak jednoduché. Babylonský král zprvu odmítal dceru vydat, pak napsal faraonovi, že by mu dceru za ženu dal, kdyby on mu poslal na oplátku tu svoji. Amenhotep mu na to stroze odpověděl: "Dceru Egypta nikdo nikdy nedostal!" Babylonský král na to sice reagoval velmi ukřivděně, ale nakonec svou dceru Egyptu poslal.
Amenhotepova vláda byla vrcholným obdobím historie Egypta. Mír a bohatý život. Dobré zdravotnictví, vypilované umění mumifikace dosáhlo vrcholu, krásné modely dámských šatů, barevné sklenice, líčidla, parfémy, atraktivní paruky, zrak udivující šperky, velkolepé chrámy, vysoká úroveň vzdělání, rovnocenost ženy a muže i široké pracovní možnosti. Takový byl život v hlavním městě Vesetu.
Nový král Horního a Dolního Egypta Amenhotep IV. se dostal při nástupu na trůn tento vzkaz od mitannského krále: "Všechna slova, která jsem si vyměnil s tvým otcem, zná tvá matka Teje. Nezná je nikdo jiný než ona a od ní se o nich můžeš dozvědět." Z toho vidíme, jak se královna Teje zasazovala do politiky a diplomacie svého manžela. Amenhotep se stal veleknězem boha slunce Rea v Onu (řecky Heliopolis, hlavní kultovní centrum boha Rea, nejvýznamnějšího boha Staré říše; knězem z Onu měl být i tchán biblického Josefa - Gn 41:45). V zemi byl velice silný vliv boha Amona, tedy jeho kněží. Král se rozhodl postavit se Amonovým kněžím čelem, nechtěl se s nimi dělit o moc a tak se navrátil k uctívání slunce, nejen jako hlavního, ale i jako jediného boha říše. Od roku 1347 př. Kr. proto přinášel tyto změny:
-
své jméno Amenhotep (to znamená "Amon je spokojen") si změnil na jméno Achnaton (to jest "prospěšný Atonovi" nebo "lesk Atonův")
-
uctívat se smělo pouze slunce v zastoupení boha Atona, který je přímo slunečním kotoučem, povoleno bylo uctívání boha Rea a snad i jiných slunečních bohů, jejich uctívání však bylo naprosto nepatrné; král uctíval jen Atona, ale dvě ze svých šesti dcer pojmenoval právě po bohu Reovi
-
Achnaton založil nové hlavní město Achetaton (což znamená "obzor Atonův", dnešní Tel-el Amarna), důstojný příbytek pro boha Atona
-
Achnaton nechal uzavřít všechny "mimosluneční" chrámy a byla stesávána jména bohů na stěnách chrámů, obeliscích, i v nedodělaných hrobkách, nechal dokonce ničit i sochy bohů (Toto ničení naštěstí neproběhlo systematicky, takže se nám stejně mnoho soch a výjevů zachovalo.)
-
přeorientovala se filosofie náboženství, již se namyslilo na smrt, ale na život, na dary slunce, na lásku, lidskou přirozenost, král není jen mocný panovník, ale i milující manžel, rodič a je také matkou i otcem všech Egypťanů i celé egyptské země
-
díky změně smýšlení se umění uvolnilo z těžkých pout tradic - Amarnské umění - hlava a nohy se nezobrazovaly pouze z profilu; láskyplné výjevy, obrazy z běžného života krále, král se nestyděl zobrazovat se nahý, Achnaton se nechával zobrazovat až jako hermafrodit (matka i otec celého Egypta)...
Náboženská reforma měla patrně tyto cíle:
Šestý rok své vlády vyznačil hranice nového hlavního města, sídla krále, boha, jediného prostředníka mezi Atonem a lidmi. Sídlo kultu boha Atona bylo vystavěno na místě, které ještě nikdy nebylo zasvěceno žádnému bohu, hned po vyznačení hranic Achnaton se svou ženou, Nefertiti přísahali, že nové město nikdy neopustí. Ihned započaly stavební práce. Král vyznačil šířky ulic, základy domů, paláce a uprostřed města měl vyrůst obrovský sluneční chrám, asi třikrát větší než dnešní Karlovo náměstí. Chrám měl veliká prostranství a bylo v něm minimum tmavých míst, na rozdíl od ostatních chrámů, kde se vevnitř v šeru, ve stínu zdí, kam sluneční paprsky nepronikaly odehrávaly tajné magické rituály. Naproti chrámu stál palác, odkud se každé ráno z balkónu faraon zjevil lidem a šel do chrámu přívítat vycházející slunce. Z paláce se mohl panovnít kochat Atonovým stvořením, které pozoroval v nedaleké zoologické zahradě. Do města se stěhovali lidé z bývalého hlavního města Vesetu, které pustlo. Bydlet v Achetatonu byla velice prestižní záležitost. Do dvou let město vyrstlo natolik, aby bylo naprosto soběstačné. Achnaton sem stačil za svou krátkou sedmnáctiletou vládu přesunout několik ministerstev. Zbytek vlády zůstal ve Vesetu.
Všechno by mu mžná snad vyšlo a lidé by na něj v dobrém vzpomínali, kdyby neselhal v zahraniční politice. Achnaton nesnášel zabíjení a konflikty, ale vyjednávat se mu také nechtělo. Snad se spoléhal na velvyslance, ale ti očividně také zůstali nečinní. Díky své diplomatické pasivitě přišel o spojenectví s říší Mitanni, která ho žádala o pomoc při boji s Chetiti. Achnaton nepomohl a Mitannci se postupně dostávali do područí Chetitů. Ve zbytcích achetatonského archivu ministerstva zahraničí se nalezlo mnoho dopisů od syrských a palestinských králů, kteří se dožadovali ochrany před Chetity, beduíny a před jistým národem "Habiru" (někteří badatelé tento kmen považují za Hebrejce = Izraelity), Achnaton nezasáhl a kníže Byblu za svou věrnost egyptskému králi zaplatil životem. Egypt byl silně oslaben.
Achnatonovým druhým nástupcem se stal trůn desetiletý Tutanchaton, pravděpodobně Achnatonův syn, ten přestěhoval dvůr zpět do Vesetu a Achetaton postupně pustl. Chrámy byly znovu otevřeny, náboženství se opět vrátilo do starých kolejí, bůh Amon získal výsadní postavení. Král si změnil jméno na Tutanchamon ("živoucí odraz Amonův") a jeho velká královská manželka Anchesepaaton se stala Anchesenamonou ("žijicí pro/skrze Amona"). Asi v 19 letech tento nadějný král náhle úmírá nejspíše na poúrazovou otravu krve. Nikdo jeho smrt nepředpokládal, proto byla urychleně připravena malá nedokončená hrobka v Údolí králů.
Anchesenamon po smrti manžela zpanikařila, snad se bála o osud Egypta i svůj (snad si chtěla udržet výsadní postavení, nebo si nechtěla vzít starého Ajeho) a proto poslala tento vzkaz chetitskému králi Šupalulimovi: "Můj manžel zemřel. Ty máš dospělé syny. Pošli mi jednoho z nich. Provdám se za něho a udělám z něj krále Egypta." Šupalulima se bál zda nejde o léčku, poslal do Egypta své špiony, ti mu například potvrdili, že král opravdu zemřel, až nakonec jednoho syna poslal, na cestě do Egypta však byl zavražděn.
Aje (asi 1324-1319)
Tutanchamonův rádce Aje stvrdil svůj nástup na trůn sňatkem s Tutanchamonovou manželkou Anchesenamon (podle některých badatelů mohl být, otcem Nefertiti, tedy jejím dědečkem). Jeho vláda byla ovšem málo významnou, vládl krátce nad oslabeným státem, který ještě kvůli Anchesenamonině zásahu měl zkažené vztahy s Chetity.
Haremheb (asi 1319-1306)
Generál a nový král Haremheb nechal vyškrtnou jména svých předchůdců od Ajeho po Achnatona, aby byl považován za přímého nástupce Amenhotepa III. Doba, kdy vládl Achnaton byla totiž považována za dobu úpadku Egypta a jeho vlivu ve světě. Achnaton se stal "kacířem", který z velmoci plné posvátných tradic, učinil slabošský stát bez požehnání bohů. Haremheb se rozhodl zasáhnout proti rozšířené korupci, každému komu bylo u soudu prokázáno, že bral úplatky, byl uříznut nos a musel budovat obranné pevnosti na hranicích Egypta.
Haremheb určil za dědice trůnu starého vezíra (prvního ministra) Ramesse I. (též Ramses), jím začíná 19. dynastie.
19. dynastie 1295 - 1200/1185
Za této dynastie je Egypt na vrcholu politické moci a největšího hospodářského rozmachu. Vrchol kulturního rozkvětu Egypta, "zlatý věk" stavebnictví, sochařství, malířství a písemnictví. Stavby - Karnak, Luxor, Ebozav (Abyd); chrámy Setchiho I. a Ramesse II. v Abú Simbelu a u Šéch Abd el-Kurny (Ramesseum). Sídelní město - Veset (Théby).
Vládci v této době - Ramesse I., Sethi I., Ramesse II., Merenptah, Amenmesse, Sethi II., Siptah, Tvosret (Tauseret)
20. dynastie 1200/1185 - 1069
Za této dynastie, roku 1160, se uskutečnila první doložená stávka dělníků. Rozpory v zemi a nájezdy Libyjců. První písemné doklady o vylupování hrobů v Údolí králů. Ke konci dynastie jsou rozpory tak velké, že dochází ke konec Nové říše. Sídelní město - Veset (Théby).
Vládci v této době - Setnachte, Ramesse III., Ramesse IV., Ramesse V., Ramesse VI., Ramesse VII., Ramesse VIII., Ramesse IX., Ramesse X., Ramesse XI.
Třetí přechodné období (mezidobí)
Tato doba byla mezi 1069 - 715 př. n. l.
21. dynastie 1069 - 947/940
V této době je Egyptská říše rozdělena na Horní a Dolní Egypt. Pokračuje politický a hospodářský úpadek země.V Horním Egyptě vládnou vesetští kněží. Sídelní město - Dolní Egypt Džaanet (Tanit).
Vládci v této době - Nesbanedžed, Smendes, Amenemope, Hrihor, Pajaanch, Pinodžem I., Mencheperre, Pinodžem II., Pasbachaenniut I., Siamon, Nefarkare, Pasbachaenniut II.
22. až 24. dynastie
Ve 22. - 24. dynastii probíhají boje, které končí spojením Horního a Dolního Egypta.
22. dynastie 947/940 - 715 (libyjská)
Výstavba chrámu bohyně Bastety v Pibaste (Búbastidě). Úpadek Vesetu (Théb). Dochovalo se velice málo výtvarných i literárních památek. Sídelní město - Pibaste (Búbastis).
Vládci v této době - Šešonk I., Osorkon I., Šešonk II., Takelot I., Osorkon II., Takelot II., Šešonk III., Pemaj, Šešonk IV.
23. dynastie 818 - 715
Rozdrobení Egypta pod paralelně vládnoucími dynastiemi v Deltě a kněžími ve Vesetu (Thébách) se prohlubuje.
Vládci v této době - Petubastem Osorkon III., Takelot III. ?, Šešonk V. ?, Amenrud, Osorkon IV.
24. dynastie 727 - 715
Sídelní město - Dolní Egypt Saj (Seis). V Horním Egyptě vládnou núbijští panovníci.
Vládci v této době - Tefnacht, Bekemrinef
Sajská doba, Pozdní doba, Ptolemaiovská (Řecká) doba, Římská doba, Byzantská doba, Arabská doba.
