Údolí králů...

Kliatba faraonov

S faraonem Tutanchamónem je spojena jedna z nejznámějších kleteb Egypta: Kletba faraonů.- Do šesti měsíců, 5. dubna 1923, lord Carnarvon zemřel a noviny po celém světě dávaly jeho neočekávanou smrt za vinu "prokletí". Conan Doyle (jeden z nejznámějších fantasy spisovatelů, kteří psali o znovuožívání mumií..) prohlásil, že smrt způsobily "přízraky- ani duše, ani duchové- stvořené Tutanchamonovými kněžími, kteří střežili hrobku". Jedny noviny otiskly překlad kletby údajně zapsané v hieroglyfech na dveřích druhé stránky: "Ty kdo navštíví tuto svatou hrobku, náhle zatihnou křídla smrti". Ale tato kletba byla zcela fiktivní, stejně jako všechny ostatní kletby popisované v tisku.

Jeden věštec

uvedl, že Carter oběvil kletbu vyrytou v hieroglyfech na kameni u vchodu do hrobky. Potom údajně přečetl: "Ať zhyne ruka vztažená proti mé podobě! Ať jsou zničeni ti, kdo napadnou mé jméno, můj základ, mé sochy a mé podobizny".

Carnarvon měl dopravní nehodu a od té doby byl oslabený, byl také vyčerpán okolnostmi týkajícími se objevení Tutanchamónovy hrobky. Náhodou se při holení řízl do štípance od moskyta, rána se mu zanítila a dostal vysokou horečku. V tomto ještě více zeslabeném stavu padl za oběť zápalu plic. Některé noviny uváděly možnost, že se Carnarvon píchl v hrobce o ostrý předmět otrávený jedem tak silným, že byl účinný i po 3000 letech. Jiné články v tisku uváděly, že Carnarvon byl infikován smrtelným mikroorganismem, který byl po tisíciletí nečinný.

Zvěsti se šířily jako nekontrovatelný oheň. Říkalo se, že v době smrti zhasla všechna světla v Káhiře a Carnarvornův syn prohlásil, že v jejich rodinném domě ne Highclerském hradě v Anglii otcův oblíbený pes zavyl a padl mrtvý k zemi ve stejnou dobu jako hrabě.

Pak se začalo psát o jiných úmrtí. Železniční magnát George Jay Goulda (který navštívil hrobku, ale onemocněl a opustil Egypt), o smrti mimořádného kurátota Britského muzea (který označoval etiketami předměty z hrobky), o smrti francouzského egyptologa Georga Bénédita (který zemřel na následky pádu když vyšel ven po návštěve hrobky)...

Údolí králů

Špatně přístupné Údolí králů sloužilo jako pohřebiště faraonům z 18. dynastie a později i 20. dynastie. Nachází se na západím břehu Nilu nedaleko starobylého města Théby.

Skalní hrobky nahradily pyramidy a měly zabránit znesvěcení hrobu.

Královské pohřebiště a tradici pohřbívání do skal pravděpodobně zavedl Amenhotep I. nebo možná Ahmose, první panovník Nové říše a zakladatel 18. dynastie. Nejstarší panovník, který je zde pochován, je Thutmose I. a poslední je Ramesse XI.

Na stavbě a výzdobě královských hrobek zde pracovali umělci a řemeslníci, kteří žili v blízké Dér el-Medíně.

Největším objevem v Údolí králů byla jediná nevykradená hrobka krále Tutanchamona. Objev vyvolal obrovský zájem o starověký Egypt a egyptologům pomohl rozluštit některé do té doby utajené skutečnosti. Místo se tak proslavilo a do Egypta stále láká tisíce dobrodruhů a zvědavců.

 

Jak vypadá Údolí králů

Arabové nazývají Údolí králů jako Biban El-Muluk - Brány králů. Proto by většina z nás očekávala, monumentální vstupy do skalních hrobek, ale opak je pravdou. Hrobky se snaží co nejvíce skrýt před vykradači a dalšími zvědavci, kteří by rušili klidný odpočinek zesnulých faraonů. Někdy se nalézají až 100 m pod povrchem ve skalách.

Dominantou Údolí králů je Velká pyramidová hora nazývaná El-Quorn, která rozděluje celé údolí na západní a východní část.

Pouze jeden hrob v západní části je přístupný pro veřejnost - hrobka faraona Aje II., následníka krále Tutanchamona a předposledního faraona 18. dynastie.

Větší množství důležitých hrobek se nalézá ve východní části údolí, které je i pro veřejnost přístupné. Pokud však budete chtít navštívit hrobku faraona Tutanchamona, připravte si zvláštní povolení.

 

Jaké hrobky byly v Údolí králů nalezeny

V současné době je nám známo celkem 62 hrobek, které se na území Údolí králů nachází. Všechny však nejsou hrobkami králů, celých 38 hrobů je nekrálovských.

Většina hrobek byla vyloupena již ve starověku a proto kněžští králové z 20. dynastie ukryli mnoho královských mumií do tajné skrýše v Del el-Bahrí, které byly v minulém století objeveny a přesunuty do Egyptského muzea, aby byly zachráněny.

Mapu Údolí králů s popisem hrobek si budete moci přečíst v dalším článku.

Údolí králů a královen

  Již nikdo nedokáže spočítat ty stovky umělců a stavitelů, kteří v tomto údolí na západním břehu Nilu postavili překrásná obydlí pro věčnost svých králů a bohů. Nikdo nedokáže navrátit údolí jeho zašlou slávu. V minulosti byly desítky královských hrobek plných neskutečného bohatství, byly uctívány a chráněny egyptským lidem. Tady leží bohové, tady se život setkává se smrtí a člověk se zde dotýká nekonečnosti. Obyčejný smrtelník neměl nikdy mít přístup do těchto míst!

  Údolí králů, Araby nazývané Biban El-Muluk (Brány králů), ležící poblíž Théb na západním břehu Nilu. Údolí králů dominuje Velká pyramidová hora nazývaná El-Kurna, je to sídlo bohyně Meretseger, ochránkyně mrtvých králů a bohyně, která podle pověsti na toto místo zavedla zakladatele Údolí králů 18. dynastie - Ahmose. Bohužel paradoxně ani jeho hrobka, ani hrobka jeho syna - Amenhotepa I. nebyla nikdy nalezena. Prvním králem, o němž jistojistě víme, že byl v "Ta Sechet Achat", jak Údolí králů říkali sami Egypťané, pohřben, byl až Thutmose I. Po něm následovali všichni panovníci 18., 19. a 20. dynastie až po Ramesse XI., který byl posledním králem, který nalezl poslední odpočinek pod Pyramidovou horou. Celkem je v současnosti známo 62 hrobek, avšak ne všechny jsou hrobkami královskými. Podle veškerých dostupných zpráv bylo Údolí králů, stejně jako celé západní pobřeží Nilu zelené a plné života, nikoli vyprahlá poušť, jak jej známe nyní. Vchody do hrobek byly otevřeny ven a byly pečlivě a svědomitě hlídány proti vyloupení. Bohužel již v dobách 20. dynastie známe zprávy, že hrobky byly znesvěceny a vykradeny. Tyto události vedly místní kněze k ukrytí většiny královských mumií do známé skrýše v Dejr al-Bahrí, kde byly v minulém století objeveny a zachráněny pro Egyptské muzeum. 

01. Ramesse I. 02. Ramesse IV. 03. Meriatum 04. Ramesse XI. 05. synové Ramesse II. 06. Ramesse IX. 07. Ramesse II. 08. Merenptah 09. Ramesse V. a VI. 10. Amenmesse

11. Ramesse III. 13. Baj 14. Tvosret a Setnacht 15. Seti II. 16. Ramesse I. 17. Sethi I. 18. Ramesse X. 19. Mentuherkepšef 20. Hatšepsut a Thutmose I. 34. Thutmose III. 35. Amenhotep II.

36. Maiherpri 38. Thutmose I. 42. Thutmose II. nebo manželka Thutmose III. 43. Thutmose IV. 45. Userhat 46. Juja a Tuja 47. Siptah 57. Haremheb 62. Tutanchamon

Tutanchamon

  Bezesporu největším objevem v Údolí králů, byl objev jediné nevykradené hrobky - hrobky faraóna Tutanchamona. Objev, který se zapsal zlatým písmem do dějin egyptologie. Objev, který nám dal lehce nahlédnou a rozproudit fantazii nad možným bohatstvím, které se skrývalo v podzemí pod Pyramidovou horou. Za návštěvu hrobky zaplatíte navíc 60 liber, za svoje peníze uvidíte Tutanchamonuvu hrobku ve které, jako jediný faraón stále odpočívá. Tutanchamonova hrobka sice nepatří zdaleka mezi nejhezčí, nebo největší v údolí, ale je bezesporu nejslavnější.

  "Konečně jsme učinili skvělý objev v údolí, nádherná hrobka s neporušenými pečetěmi znovu zakryta do Vašeho příjezdu, gratuluji".

  ... oznamoval 6. listopadu 1922 telegramem H. Carter svému sponzorovi lordu Carnarvonovi objev objevů, objev století, objev hrobky krále Tutanchamona.
  Už samotný původ tohoto faraóna je obestřen tajemstvím. Nastoupil na trůn kolem 10. roku věku a po prvních pár let své vlády pobýval ještě v Achetatonu a nechal si říkat Tutanchaton. Poté se přestěhoval zpět do Théb a pod vedením vezíra Aje a Haremheba - vrchního velitele ozbrojených sil, počala obnova Amonova kultu. Tutanchamon zemřel velice brzy - bylo mu kolem 20. let a dodnes se spekuluje jakým způsobem. Možná byl zavražděn. Možná, dle posledních výzkumů, šlo o nehodu. S největší pravděpodobností pád z koně. Jistojistě však nezemřel přirozenou smrtí a byl pohřben do malé hrobky v Údolí králů, která navíc nebyla připravována pro něj, ale právě pro vezíra Aje.

  Kdyby byla Tutanchamonova hrobka vykradena, ležela by na samém okraji zájmu jak turistů, tak archeologů. Bezvýznamný král, za jehož vlády nedošlo k žádné zásadní události, nejmenší a asi nejhůře vyzdobená hrobka v Údolí. A možná právě díky tomu, že Tutanchamon za ta léta upadl v zapomnění, jeho hrobka zůstala nevykradena (vykradena minimálně jednou byla, avšak se asi zloději našli a předměty byly vráceny zpět na své místo).
  Celá hrobka se skládá pouze ze čtyř malých místností - předsíně, skladu, pohřební komory a pokladnice. Tutanchamon ležel v několika pozlacených rakvích, na hlavě měl asi nejkrásnější exponát všech světových egyptologických sbírek - Tutanchamonovu posmrtnou masku. Pohřební komora je jedinou místností, která je v Tutanchamonově hrobce zdobena, a to pouze zevrubně několika výjevy z obřadu Otevírání úst, převozu na onen svět a vyobrazení několika božstvev. Na kresbách je vidět, že jsou dělány v rychlosti a shonu a nejsou nijak výrazné. Mumie ležela ve třech antropoidních rakvích, z nichž jedna, vážící více než 110 kg, je z ryzího zlata a dvě ze dřeva, potažené zlatou fólií.
  Poslední místností je pokladnice, která samozřejmě obsahovala nejkrásnější výbavu v celé hrobce - nádhernou skříň s kanopami s faraónovými vnitřnostmi, přes třicet modelů lodí určených k přepravě na onen svět, několik desítek dřevěných skříněk s výbavou pro běžný život na onom světě, překrásná socha Anupa, boha Šakala-balzamovače na nosítkách, která je ukázkou naprostého mistrovství umělců té doby a stovky a tisíce dalších předmětů.

Djeser Djeseru (Dajr al-Bahrí) - chrám královny Hatšepsovet

  Dalším unikátem faraónské historie je terasový chrám královny Hatšepsovet. Chrám je postaven v jakési skalní zátoce pod téměř pohádkovým skalním srázem hory El-Kurn. Architekt Senmut jej naprojektoval jako tři nad sebou postavené obrovské terasy, navzájem spojené jakýmisi "nájezdy", nebo rampami. Jednotlivé terasy jsou při straně u skalního srázu lemovány sloupovými síněmi, resp. kolonádami. Ta první obsahuje kolem každé strany spojující rampy 22 sloupů, druhá s 2 x 44 sloupy a třetí s 84 sloupy. Byla zde vybudována obrovská zahrada, plantáže papyru a zasázeny stromy do vyhloubených a dovezenou hlínou naplněných jam. Horní terasa pak obsahuje zádušní kult královny a jejího otce, obětní dvůr slunečního kultu a svatostánek boha Amona. Celý chrám byl obehnán ohradní zdí, dalšími kolonádami a rampami a vstupní branou zdobenou stromy (jejich 3500 let staré pařezy je možné vidět i dnes), do které se vcházelo alejí sfing.

Memnonovy kolosy a chrám Amenhotepa III.

  Sochy krále Amenhotepa III. vysoké dnes 18 metrů (dříve 20) byly kdysi součástí faraónova zádušního chrámu, postaveného na západním břehu Nilu přímo proti Luxoru. Dvojice soch je vytesána z jediného kusu křemence. Představují Amenhotepa III. a jsou jediným zbytkem obrovského pohřebního chrámu zasvěceného tomuto faraónovi.
  Dnes z tohoto chrámu, který byl jedním z největších zádušních chrámů, nezbylo, až na zbytky základů, nic. Svůj dnešní název dostaly sochy od Řeků, podle krále Memnona, syna Aurory, který tudy táhl z Etiopie na pomoc Tróji. Legenda praví, že jedna ze soch vždy za svítání a při západu slunce sténala. Toto sténaní utichlo poté, co byla socha ve 3. století restaurována. K poničení soch došlo při velkém zemětřesení v roce 27 př. n. l. Moderní metody prokázaly, že materiál na kolosy pochází z lomu v Džebel el-Ahmaru u Káhiry. Sochy byly tedy přepravovány po vodě – 700 km proti proudu Nilu!

 

Luxor - Veset sta bran

  Jeden z nejkrásnějších chrámů ležel přímo v srdci jednoho z nejslavnějších a nejvýznamnějších měst v celých dějinách lidstva - ve městě sta bran - Thébách. Luxor - starověký Veset, hlavní město Egypta v Nové říši, které mělo na vrcholu své slávy okolo 1 milionu obyvatel. Sídlo nejvyššího z egyptských bohů - Amona. O velikosti a rozmanitosti Théb, jak Veset nazývali Řekové, se dnes již můžeme jen domnívat, avšak chrámové stavby překonaly staletí a dodnes nám připomínají zašlou slávu kdysi největšího města světa. Jedním z nich je také Luxorský chrám, který leží právě v centru starověkých Théb, několik metrů od břehu Nilu. Stavební činnost na území chrámu začala již v 18. dynastii za vlády královny Hatšepsut, která zde nechala postavit několik kaplí na poctu bohyně Hathor a boha Amona.
  Vlastní chrám, Egypťany nazývaný Ipet-Resetej-Amon, neboli Jižní harém Amonův, nechali postavit dva slavní příslušníci 18. a 19. dynastie - Amenhotep III., otec Achnatonův a Ramesse II., snad nejslavnější ze všech faraónů. Několik reliéfních nápisů je také připisováno Tutanchamonovi, Haremhebovi a ve svatyni bárky se podepsal svými opravami také samotný Alexandr Veliký.

  V době vlády římského císaře Diokleciána zde byla zřízena svatyně císařského kultu, kterou využívala jak místní posádka, tak sloužila městu. Křesťanské, ani muslimské řádění nenechalo napokoji ani Luxor. Obrovské zničené podoby božstev po celé ploše chrámu a v neposlední řadě dodnes stojící muslimská mešita uprostřed prvního nádvoří hovoří za své.

Nádhera vstupního pylonu, který nechal postavil  Ramesse II. Velký ohromuje již při prvním pohledu na božský Amonův příbytek. Po obou stranách vchodu stojí dva pětadvacetimetrové obelisky z červené žuly hrající nádhernými barvami s popisy božského syna Amon-Rea - Ramesse a jejich zlaté špičky se odrážejí v poledním slunci jako diadémy. (Dnes druhý z nich nalezneme v Paříži na Place de la Concorde). Luxorský chrám patří k pravidelným zastávkám turistů cestujících do Egypta, a to plným právem. Přestože jej asi 3 km vzdálený Karnak opravdu zastiňuje, patří k nejkrásnějším pokladům staroegyptské architektury!