Mýtus o Eset a Osirisovi...

Mýtus o Eset a Osirisovi

Podle legendy vládli v dávných časech na zemi bohové lidem. Jedním z mytologických králů měl být i Osiris, který na zemi panoval spravedlivě a vedl lid k blahobytu. Měl však také bratra, jenž byl jeho pravým opakem.

Jeho bratr, jménem Seth, byl zlý a krutý a Osiridovi záviděl moc nad světem. Rozhodl se tedy, že ho zavraždí a sám místo něj usedne na královský trůn.

Seth si připravil lest, pozval svého bratra na hostinu, kde mu měl jako dar předat nádhernou rakev, avšak Seth předstíral, že si není jistý, zda je rakev dosti velká pro Osirida a tak ho požádal, aby do rakve ulehl a vyzkoušel si jí.

Osiris, netuše zradu do rakve ulehl, v tu chvíli Seth truhlu uzavřel, rozsekal ji na mnoho kusů a ty rozházel do Nilu po celém Egyptě.

Osiris měl ale milující manželku Eset, která všechny jeho kousky sesbírala a z lásky k němu, ho pomocí kouzel a čar vzkřísila opět k životu. Za přispění boha Anubise ho potom ještě nabalzamovala, čímž „oživila“ jeho tělo a obnovila všechny životní funkce, vytvořila tak i první mumii v dějinách světa.

Od té chvíle, však již Osiris nemohl být králem ve světě živých, a tak se proměnil v boha podsvětí, v boha mrtvých.

Seth za svou zradu zaplatil, Osiridův syn Hór pomstil svého otce, a bůh Seth se stal bohem zla, pouště, nehostinných a cizích zemí.

Legendy

Zrození světa

V Egyptě se říkalo, že na počátku nebylo nic, jen Nun. Byl to bezbřehý oceán, jehož vlny se vzdouvaly v nekonečných tmách. Potom se postupně z vodních hlubin začala zdvíhat prahmota z písku a hlíny, až se vynořila nad vodu. A právě na vrcholu toho ostrůvku se objevilo hladké a dokonalé vajíčko. To prasklo a z něho vítězně vyskočil bůh Re - slunce. Re, nazývaný také Amon, zaplavil vše okolo svým zářivým světlem. Ihned se pustil do práce, stvořil své děti, a také stvořil a uspořádal i celý svět. Nakonec stvořil boha země Geb a jeho sestru Nut, bohyni nebe. Ta udělala ze svého obrovského těla klenbu posetou hvězdami a rukama a nohama se opírala o zemi. Bůh vzduchu Šu, třetí syn Reův, uprostřed podepřel břicho Nut, vytvořil z ní nebeskou oblohu a oddělil ji od země. Nakonec se na obloze objevil bůh měsíce Chons, který se na ní ujímá vlády pokaždé, když Re opustí viditelný svět a odebírá se do Amanti, do podzemního světa.

Vesmír podle Egypťanů

Zrození světa se u Egypťanů nerozlučně pojilo s tím, co měli denně před očima - s údolím Nilu. Prvotní oceán Nun, z něhož se vynořila země, připomíná řeku Nil v čase každoročních záplav. Důležitost Nilu je tak velká, že když se chce Egypťan orientovat na jih, podívá se proti proudu řeky směrem k pramenu. Pramen Nilu mu totiž představuje "počátek světa". Pro Egypťany leží tedy východ vlastně "nalevo" a západ "napravo". Prvním bohem egyptského náboženství, počátkem všeho života, je slunce. Proto bůh Re hraje v egyptské  mytologii hlavní úlohu. Podle některých mýtů se zrodil z vajíčka, podle jiných z lotosu. Ať už je tomu jakkoli, tato ohnivá hvězda vymezuje vesmír. vesmír není nic jiného, než to, "čím je obklopeno slunce". Nebe se zobrazuje někdy ženským tělem bohyně Nut, někdy má podobu krávy. Končetiny, které ji nesou, bývají ještě podepřeny čtyřmi božstvy. 

Když burácí vzpoura

Odkud přichází to dunění, kde se vzaly ty výzvy ke vzpouře, které  urážejí tvář slunce? Vycházejí z úst těch ubohých stvoření - lidí. Zprvu byli pokorní a poslouchali boží vůli. Ale náhle mnozí zdvíhají hlavy - jejich opovážlivost roste a rozrůstají se i šiky vzbouřenců. Šílenci! Což se jich může otec všech bohů polekat?  Přece však nevděčnost lidského pokolení rozladila Rea. Svolal si proto ostatní bohy na poradu. "Otče," řekli mu, "ukaž těm vzbouřeným nešťastníkům hrůzu svého hněvu, který se zračí ve Tvém všemocném oku!" A skutečně - náhle se Reovo oko, které mělo obvykle podobu mírné kravičky Hathor, změnilo v hroznou Sachmet. Krvelačná bohyně se vrhala mezi lidi a začala rozsévat hrůzu. Neúnavně rvala lidi svými tesáky a drásala pazoury, vinné i nevinné. Takové vraždění se Reovi znelíbilo. Jistěže chtěl dát vzbouřencům za vyučenou, ale nepřál si vyvraždění lidského rodu. Zavolal proto Sachmet a přikázal jí, aby se zabíjením přestala. Ta jej však neposlechla a pokračovala ve své zkázonosné štvanici. Re moudře počkal do večera, dokud se Sachmet neunavila a neuložila se ke spánku. Vyslal posly na ostrov zvaný Elefantina, do Města slonů, aby odtud přinesli bylinky a granátová jablka plná červené šťávy, do níž přimísil trochu krve ze Sachmetiných obětí. Všechno nakonec smíchal  s obrovským množstvím piva a touto tekutinou dal naplnit sedm set džbánů. Ty pak dal tiše odnést k lůžku spící vražedkyně. Když se Sachmet probudila, pocítila žízeň. Hned se pustila do nápoje, který ji podstrčil Re. Prolévala jím hrdlo, až se úplně opila. V opilosti nejen že nedokázala pokračovat ve svém díle zkázy, ale už si na nenávist k lidem vůbec nevzpomněla. Přikázal tedy lidem, aby pravidelně obětovali Sachmet pivo. Ať se raději opíjí, než aby škodila lidskému pokolení. V tom čase zažila egyptská země ještě jeden výbuch násilí. Nejvěrnější služebníci boha Rea se chtěli zalíbit svému slunečnímu pánovi a rozhodli se sami potrestat vzbouřence. Jenže bůh Re měl rád mír. Ačkoli šlo o spravedlivou odplatu, lidské oběti se mu protivily. Nařídil, aby se lidé napříště za své prohřešky proti bohům očišťovali prostřednictvím zvířecích obětí. Ať raději bohům obětují zvíře - vola, gazelu nebo ptáka... Od těch dob zmizeli i poslední Reovi nepřátelé. Za panování slunečního božstva našli v egyptské zemi domov mnozí, kteří museli utéci ze svých krajin : Núbijci na jihu, Asiaté na severu, Lybijci na západě a Beduíni na východě.

Sluneční loď

Stačí, aby Amon-Re pootevřel oční víčko, a nastane den. Stačí, aby je přivřel, a na svět padne noc. Amon-Re se probouzí na Východě ve společnosti dvou jiných božstev. Tato božstva potom připraví zlatou loď, která měří sedm set sedmdesát loktů. Vedena zdatnou posádkou v doprovodu bohů, loď tiše vyplouvá na nekonečný nebeský oceán. Na své celodenní pouti po nebi vyzařuje na svět světlo a teplo. ze svého paláce v městě Héliopolis, kde ho nazývají také jménem Atum, spravedlivě vládne Egypťanům. Zahrnuje je milosrdenstvím a dobrodiním. I pláč tohoto boha je pro lidstvo darem. Každá jeho slze se promění ve včelu. Včela vyrábí vosk a hlavně med, který Egypťanům slouží pro výživu a k léčení. Re je citlivý k lidskému utrpení. Soucítí s lidmi, a proto se stává často i rozhodčím v jejich sporech. Naučil je zaklínací formulky proti hadům a dravé zvěři. Zaklínáním je chrání i proti zlým duchům. Pomáhá léčit nemocné. Jeho nekonečná moc z něho činí pána světa a nejvznešenějšího ze všech bohů. 

Podzemní světy

Obloha potemní, když se sluneční loď Amona-Re ztratí na západě. Opustí svět, který je možno vidět očima. Tehdy se také bůh vzdává své denní lidské tváře a mění ji v hlavu berana s dlouhými stočenými rohy. Jeho loď potom proplouvá divokým a beznadějně pustým územím, které odděluje říši živých od podzemní říše mrtvých, zvané Amanti. V těchto temných končinách loď postupně projede dvanácti branami noci. Každá z nich představuje jednu hodinu. Když posádka nekonečně pomalu provede loď touto odumřelou pustinou, Re nakonec přistává v říši podzemních bohů. Ti ho uctivě uvítají a dají mu čtyři loďky, aby na nich mohl přijít pozdravit Usirea. Do jeho království se přeplaví za tři hodiny. Z břehů ho radostně pozdravují mrtví a pomáhají táhnout jeho lodě. Takto projdou několika branami. Potom slunce vstoupí do západní jeskynní krajiny, kde podle rozkazů Usirea vládne Sokaris. Je tam naprostá tma. Reovo oko, ač má nadpřirozené vlastnosti, tam nevidí vůbec nic. Ale ani zesnulí nedohlédnou z břehů na zářivého boha. Krajinou protéká řeka plná hadů. Plavba je to proto obtížná a nebezpečná. Re už nemá jinou možnost než se uchýlit ke kouzlům. Podle některých promění svou loď v obrovského hada. Ten se lehce přeplaví mezi hady, kterých je plno v celém okolí. Druzí zase tvrdí, že k proměně nedojde, protože Re svěří svou loď pod ochranu božského hada Mehena. Všechno se odehrává v úplné tmě, proto se nelze divit, že vyprávění o těchto věcech se může lišit. Podstatné však je, že slunce z této nebezpečné oblassti vyvázne živé a zdravé. Zvolna, ale lekce pluje loď dále. Před ní plavou dvě ryby. Jedna má růžové ploutve, druhá je jako modry drahokam. Náhle vydají výstražný signál. Re ví, že musí svést boj se svým úhlavním nepřítelem. A opravdu - za chvíli se někdy z hlubin jeskyně, někdy zpoza skalního útesu vztyčí mátožný stín obrovského a hrozného hada Apopise. Tato příšera, která měří čtyři sta padesát loktů, každé ráno a každý večer zaútočí na slunce. Kdyby nad ním zvítězila, Re by zanikl a ve vesmíru by zavládl nepředstavitelný zmatek. Znamenalo by to v jistém smyslu konec světa, definitivní smrt celého vesmíru. Boj s hadí příšerou je nelítostný. Re musí použít všechna svá kouzla, aby ji porazil. Někdy se stává, že v bojovém zápalu obrovské tělo hada nalehne na velkého Re. Tehdy slunce přestane svítit a ve světě lidí nastane zatmění. Ale navzdory všemu Re nakonec vždycky zvítězí nad hrozivým hadem. Každodenní porážky však stejně neodradí hadí příšeru od dalších útoků na boha slunce. Vítězstvím Reovým se končí dlouhé noční putování pod zemí. Slunce si potom otevře obrovská vrata a znovu zazáří ve světě živých. A k nesmírné radosti lidí se zase zrodí nový den.